Strašní lesů páni

Určitě to není mezi dobrými zprávami ta nejmenší. Svitla naděje, že brzy skončí jeden z nejdelších tunelů v této zemi. Nemyslný, neprůhledný a v Evropě ojedinělý prodej dřeva ze státních lesů. Základem je maličkost, v Česku se prodává dřevo nastojato, neroztříděné. Naproti tomu jinde v Evropě se prodává dřevo roztříděné a připravené na odvozním místě. Experti odhadují, že český stát tak tratí tři až čtyři miliardy ročně. Evropská unie, odborníci, byznysmeni říkají – je to ekonomický zločin, jde o systém, kde se každý stává automaticky zlodějem. Patnáct let se dařilo podnikatelům, kteří na tom vydělávali, držet systém nad vodou. Teprve teď se nově jmenované vedení podniku chystá na zásadní změny, které by měly podnik Lesy České republiky změnit na běžnou evropskou firmu. Čerství šéfové toto úterý představí v Poslanecké sněmovně svůj plán reformy největšího lesního podniku.

Noty kapely Patrik

Vladimír Dolejský si dává boršč a nad talířem vypráví o reformě podniku Lesy České republiky (dále jen Lesy). Jako nový provozní ředitel je jedním z autorů změny. Je nervózní, jen co prosáklo, co připravuje, začaly se o něm v médiích objevovat smyšlené zprávy, že kdysi zpronevěřil nějaké peníze. Podobným útokům čelí většina reformátorů Lesů. „Je to tvrdé, mám pocit, že stará dřevařská lobby má pod palcem i novináře,“ říká.

Pohnutý příběh českých lesů začal už na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Venkovské kulturní domy tehdy objížděla country kapela Patrik. Její členové, tehdejší spolužáci z lesnické fakulty, se v první polovině devadesátých let stali pány lesů – respektive té části, která patří podniku Lesy. Je to přes polovinu všech lesů a hodnota majetku podniku se odhaduje na sedm set miliard korun. Houslista Jiří Oliva byl jmenován ředitelem podniku Lesy ČR a stal se hlavním autorem systému hospodaření, který funguje dodnes. Textař Jan Mičánek se stal významným podnikatelem v lesnictví. Jeho firma Less and Forest je dodnes jedním z nejvýznamnějších obchodních partnerů Lesů. Další členové kapely obsadili vysoké posty v podniku a jejich další spolužák Pavel Rybníček se stal na dlouhá léta náměstkem ministra zemědělství odpovědným za lesy. Oliva zadal bez výběrového řízení těžbu a prodej dřeva pár firmám, se kterými uzavřel dlouhodobé smlouvy.

Cena dřeva se pak začala určovat nesmírně složitým výpočtem. Ve skutečnosti se prodával zajíc v pytli, protože u dosud nepokáceného stromu nikdo neví, jaká je kvalita dřeva. Jinde v Evropě se dřevo prodává teprve po roztřídění, kdy je jasné, jak dřevařsky kvalitní stromy jsou. Přitom stačí pár propočtů a srovnání obou způsobů prodejů, abychom došli k číslu, že za čtrnáct let neprůhledného prodeje přišel stát možná až o padesát miliard korun.

Mohla za to i další specialita tuzemského systému. Těžební firmy mají povinnost prodávat většinu dřeva přes firmu Hradecká lesní a dřevařská společnost. Z půlky ji vlastní stát, z půlky soukromník, bývalý provozní šéf Lesů ČR František Dejnožka. Provize pro firmu se ročně pohybuje kolem čtyřiceti milionů. Nejpodstatnější ale je, že nevýhodné smlouvy, které mají Lesy se soukromníkem Dejnožkou, je ohledně prodeje dřeva a cenové politiky drží v šachu.

Systém fungoval bez většího zájmu médií a politiků až do roku 2003. Kritiky některých lesníků a politiků nikdo neposlouchal. Lesy byly každoročně průměrně ve třistamilionovém zisku a ta čísla byla trumfem obchodníků s dřevem proti jakémukoli zvědavci, který se začal o systém zajímat. Ale že by zisky měly být při stavu tuzemských lesů a velikosti těžby mnohem vyšší, věděli jen odborníci.

Dodržte neplatné smlouvy

Poprvé se systém zadrhl v roce 2003. Mohla za to hamižnost tehdejšího ministra zemědělství Jaroslava Palase (ČSSD). Palas vůbec neměl v úmyslu měnit systém, chtěl jen, aby z miliardového koláče dostaly podstatně větší kus firmy spojené s jeho přítelem Vojtěchem Slówikem. Vypsal na těžbu výběrové řízení a firmy Palasova přítele získaly ten největší díl na těžbě a prodeji dřeva. Jenže výběrové řízení bylo zmanipulováno tak okatě, že jej tvrdě kritizovala i Evropská komise. Kontrakty byly zrušeny Úřadem pro hospodářskou soutěž a o lesích se začalo debatovat i mezi politiky. Hospodaření Lesů prozkoumal vzápětí Nejvyšší kontrolní úřad. „Kdyby firma neprodávala stromy nastojato, vydělala by daleko více peněz,“ napsal tehdy NKÚ.

Dnes jsou Lesy v naprosto zoufalé situaci. Dřevo těží sice vítězné firmy z Palasova tendru, ale protože jeho výsledky byly zrušeny, pracují na základě neplatných smluv. Loni vyhlásil tehdejší ředitel, ministrem Janem Mládkem dosazený František Koníček novou soutěž, ale tu zase zastavil nový ministr Petr Gandalovič (ODS). Takže dnes firmy, které v tendru neuspěly, hrozí žalobami za ušlý zisk, těmi samými žalobami hrozí i vítězné firmy, pokud stát nedodrží neplatné smlouvy. Na mikrofon to nikdo neřekne, ale zasvěcení lidé tvrdí, že systém mohl tak dlouho fungovat jen proto, že firmy měly dobré kontakty na politiky, kteří z pokřiveného obchodu se dřevem mohli mít profit.

Obchodníci a úředníci, kteří v systému fungují, se zaklínají kapitalismem. Oliva, Mičánek, šéf největšího tuzemského dřevařského podniku CE Wood Ivan Doubrava a další tvrdí, že starý systém byl dobrý, protože stál na soukromých podnikatelských základech. Všichni odmítají srovnávat naši těžbu s tou více ziskovou u sousedů. „Prostě se to nedá srovnávat, je to ekonomický amatérismus,“ říká Oliva. Nepřipouštějí žádnou debatu o možných zlodějnách nebo korupci. „Za patnáct let se nic takového nikdy neprokázalo,“ dodává Oliva.

Gandalovičova reforma

To je půdorys, do kterého dnes vkročili noví šéfové ministerstva zemědělství a Lesů. „Rozhodl jsem se podle rakouského a německého vzoru pro reformu. Ukazatele u našich sousedů ukazují, že je to správná cesta,“ říká současný ministr zemědělství Petr Gandalovič. Na začátku roku vyměnil ředitele Lesů, nový šéf Jiří Holický si přivedl svůj tým (jedním z jeho členů je i zmiňovaný Vladimír Dolejský) a tento týden oficiálně představí reformu. Zatím je tajná, ale zásadní kroky už Gandalovič naznačil.

Kvůli průhlednosti se Lesy změní do roku 2010 ze státního podniku v akciovou společnost a omezí se vliv vlády či ministra na podnik. Do stejné doby by se měl také definitivně skončit prodej nastojato. Ceny budou určovány průhledně – dnes vlastně nikdo neví, jak je v ceně za dřevo nadhodnocena suma za „výrobní“ náklady těžařských společností. Zruší se některé dlouhodobé smlouvy a zvýší se prodej dřeva přes komoditní burzy nebo elektronické aukce.

Vypadá to dobře, ale odhlasují to politické strany, které mohou mít ze systému slušný finanční profit? „To nevím, ale vůle ve vládě je, už znám jména aspoň čtyř ministrů, kteří souhlasí,“ říká Dolejský. Korupci ale prý nový systém do velké míry omezí. U neroztříděného dřeva se manipuluje s cenou daleko lépe než u roztříděného, ohodnoceného a připraveného k prodeji.

Těžaři jsou přesto zásadně proti. „Vždyť jde prakticky o zestátnění celého procesu, to je proti podnikatelskému rozumu,“ tvrdí Jan Mičánek. „Toto protitržní zasahování do privátního sektoru nese všechny prvky centralizace trhu se dřívím a jde o zneužití monopolního postavení Lesů České republiky,“ píší představitelé obou lesnických podnikatelských sdružení, která tu existují.

Proti všem frázím o svobodném podnikání a údajné nemožnosti srovnávat naše hospodaření se sousedy ale stojí jeden zásadní fakt. V roce 2006 začaly Lesy aspoň částečně zavádět prodej roztříděného dřeva. Grafy analýz, které zpracovali experti z ministerstva, prokazují, že se zisky při takovém prodeji minimálně zdvojnásobují.