Plachý rebel, jemuž změnila život ministryně kultury

„Spoustu lidí to vyrušuje a vyrušuje to i mě samotnou.“ Bez téhle věty by o dnes osmatřicetiletém malíři Andreji Dúbravském jen těžko vědělo celé Slovensko. V listopadu 2023 ji pronesla – tehdy čerstvá – ministryně kultury Martina Šimkovičová, když v budově Slovenského rozhlasu uviděla Dúbravského malbu, na níž se líbají dva nazí muži, přičemž ten hubenější tomu tlustšímu rukou jemně sahá na penis. „Úplně mi to změnilo život,“ přiznává s odstupem Dúbravský, když teď spolu procházíme v pražské Galerii Villa Pellé jeho výstavou The Rest Interval, na níž zlomový obraz nemůže chybět.

Na malířově dosud největší samostatné prezentaci v našem hlavním městě sice najdeme spoustu klasicky zarámovaných pláten pověšených tradičně vedle sebe na zdi. Je tu nicméně rovněž pár instalačních ostrůvků naznačujících Dúbravského skutečný malířský naturel: obrazy nejsou zarámované ani napnuté na blind rámy, ale přivrtané přímo do zdi – klidně přes sebe, jak přišly autorovi pod ruku, což vytváří divokou barevnou skrumáž zobrazených postav, krajin a zvířat.

Už před hloupou intervencí ministryně patřil Andrej Dúbravský k obrovským malířským talentům. Slovenská národní galerie si od něj koupila několik děl v roce 2013, kdy v Bratislavě teprve diplomoval na Vysoké škole výtvarných umění. Hned po škole se mu podařilo prorazit v zahraničí a dnes díky tomu může trávit třetinu roku v pronajímaném newyorském ateliéru. Status jedné z vůbec první obětí dodnes trvající nenávisti aktuální slovenské vlády ke všemu vymykajícímu se národoveckému vkusu a zejména vůči queer komunitě, k níž se Dúbravský hrdě hlásí, nicméně z malíře učinil ještě něco víc.

„Díky tomu jedinému obrazu najednou vědí, kdo jsem, i úplně obyčejní lidé, kteří se o umění jinak vůbec nezajímají,“ říká Andrej Dúbravský a není to zdaleka poslední chvíle během našeho setkání, kdy se autenticky plaše, a zároveň stejně upřímně uličnicky rozesměje.