Evropa ve válce s al-Káidou
Londýn svádí zásadní bitvu v celosvětové válce s terorismem al-Káidy. Mladí Evropané kladou bomby proti svým vlastním spoluobčanům. Kdo tito lidé jsou? Co chtějí? A jak se proti nim můžeme bránit?
Londýn svádí zásadní bitvu v celosvětové válce s terorismem al-Káidy. Mladí Evropané kladou bomby proti svým vlastním spoluobčanům. Kdo tito lidé jsou? Co chtějí? A jak se proti nim můžeme bránit?
Serháne Ben Abdelmadžíd a Šezád Tanvír se neznali, přesto by si jistě padli do náručí. Už k tomu nedojde: ani jeden není mezi živými. Šezád Tanvír odpálil letos v červenci nálož v londýnské lince metra Circle a vzal s sebou na onen svět osm spolucestujících, jeho kolegové k tomu ve stejnou chvíli na jiných místech Londýna přidali další padesátku mrtvých. Abdelmadžíd, bývalý student ekonomie na univerzitě v Madridu, vyhodil zase spolu s komplici loni v březnu na dálku do vzduchu madridské předměstské vlaky a povraždil v nich více než 190 lidí. Když jej o tři týdny později obklíčila v činžáku na madridském předměstí Leganés policie, odpálil ještě jednu bombu a dopadlo-li všechno podle jeho představ, vstoupil „po zásluze“ přímo do ráje spolu se svými šesti na kusy roztrhanými spolubojovníky.
Oba mladí muži se hlásili k ideologii al-Káidy, radikální teroristické organizace bojující za obnovu islámské říše – chalifátu. Oba byli v něčem první, přesto mezi nimi byl podstatný rozdíl. Tunisan Abdelmadžíd vedl vůbec první velký útok al-Káidy na Evropu, byl však na kontinentu cizincem. Šezád Tanvír zaútočil spolu se třemi komplici o více než rok později ve druhém sledu, na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
