Reportér Ondřej Kundra se v jednom ze svých článků (800 kostlivců padlo na Postoloprty, Respekt č. 18/2004) zabývá poválečnou tragédií, k níž v tomto městě došlo. Cituje přitom i zážitky postoloprtského Němce Rudolfa Gepperta, které svědčí o krutosti „doby vyvrácené z kloubů“, a v podtextu kritizuje místní radní i občany za to, že nechtějí památku německých obětí připomenout pomníkem či pamětní deskou. Jeho reportáž si zaslouží reakci.
Zlomit odpor
Jako letecký archeolog jsem objevil v předpolí pískovny u Lišan nedaleko Postoloprt naleziště, které čítalo zhruba šest desítek exhumovaných hrobů, v nichž byli původně pohřbeni lidé z internačního tábora v bažantnici u Lišan, kteří budovali záložní přistávací dráhu žateckého letiště. Po dobu existence tábora, od ledna do května 1945, bydleli pouze ve stanech. Úmrtnost byla proto vysoká – asi 200 lidí, z nichž část byla pohřbena přímo u stavby. Tento nález a článek Ondřeje Kundry mě vedly k názoru, že je třeba genezi tehdejších i poválečných událostí doplnit o další informace a pohled, který bude v potaz brát i dobu, kdy k nim došlo.
Postoloprty i Žatec patřily do území přičleněného po mnichovské dohodě k tzv. Říši. Po osvobození bylo v zájmu státu tato území opět přičlenit k ČSR nejen právně, ale i fakticky. Roli hrála obava z tzv.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
