Dlouho očekávané sjednocování Evropy přichází ve chvíli, kdy „v Evropě skončila idyla“, která převládala po roce 1989. A lze jen souhlasit s názorem Alexandra Vondry (V Evropě skončila idyla, Respekt č. 1/2004), že tři hlavní pilíře české zahraniční politiky tohoto období (středoevropský, evropský, transatlantický) jsou dnes narušeny nebo otřeseny. S diagnózou lze souhlasit, o příčinách či následcích však můžeme debatovat.
Gerharda Schrödera
Předně je třeba říci, že středoevropský kontext může být nepříznivě ovlivněn zhoršením vztahů dvou hlavních sousedů České republiky – Polska a Německa. Týká se postoje vůči politice USA, Evropské ústavě i bilaterálních vztahů (spor kolem odsunu a centra vysídlenců). Polsko s jistým zadostiučiněním vztah vyhrotilo v domněnce, že tím posílí svoji pozici při vstupu do EU jako „evropská mocnost“. Úspěch této strategie posoudíme časem, už dnes ovšem můžeme konstatovat, že česká politika byla opatrnější a obezřetnější.
Dodejme také, že česko-německé vztahy a celý středoevropský kontext mohly vypadat daleko hůře, kdyby se byla prosadila národně-populistická vlna, která před dvěma lety zasáhla střední Evropu. Představme si rozšiřování Unie do střední Evropy po eventuálním vítězství Orbána v Maďarsku, Klause v Praze, Mečiara a Fica v Bratislavě, Stoibera v Německu a pokračování vlivu Haidera v Rakousku. Referendum o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
