V Evropě skončila idyla

Řekněme to na úvod a otevřeně: rok 2003, pokud jde o vývoj ve světě, byl pro nás špatný. Nejde o českou zahraniční politiku. Ta si po většinu roku – až na výjimky, dané spíše spory a nejasnostmi na domácí scéně – vedla v klíčových rozhodnutích celkem dobře. Dokončila jednání o členství v Evropské unii, které bylo stvrzeno referendem. Ve sporech o ozbrojený zásah v Iráku byla solidární s NATO, do Zálivu vyslala vojáky a politicky podpořila Spojené státy. Při jednáních o evropské ústavě vystupovala uměřeně a zvolenou strategií a taktikou to nebyla ona, kdo způsobil fiasko na prosincovém bruselském summitu. Proč tedy mluvit o špatném roce?

Otřes tří pilířů

Během devadesátých let se v české politice ustálil rámcový konsenzus, podle nějž naše stabilita a prosperita závisí mezinárodně na třech pilířích: evropské integraci, transatlantické vazbě a vztazích se sousedy ve střední Evropě. Naším hlavním zájmem je udržovat všechny tyto pilíře pevné a vzájemně vyrovnané. Náš nynější problém spočívá v tom, že základy všech tří pilířů byly v uplynulém roce narušeny. NATO bylo oslabeno rozpory a neochotou Francie a Německa se solidarizovat se Spojenými státy. EU stojí na rozcestí, zmítána vážnými spory o svém dalším směřování. Střední Evropa zdánlivě vyhlíží klidně. Po volbách na Slovensku a v Rakousku zmizelo napětí v našich vztazích s Bratislavou a Vídní. Ale zdání může klamat.…