Ať žijí deliria

Někdejší pučista a současný prezident Venezuely Hugo Chávez (podrobně viz Respekt č. 19/99) je nepochybně ideologicky i mediálně atraktivní osoba. Od loňského volebního triumfu plní svými neortodoxními počiny v úřadu stránky denního tisku i odborných časopisů. Dnes již i českému čtenáři dobře známé výstřelky jako by však byly povětšinou interpretovány podle jedné šablony, což je v případě navýsost rozporuplného politika Cháveze přinejmenším zarážející. Je otázkou, zda tato mezinárodně recyklovaná, vzácně se shodující „vysvětlení“ fenoménu Chávez skutečně přispívají k pochopení složité venezuelské reality, nebo zda jen pohodlně kloužou po povrchu a omezují se na mediálně vděčné varietní aspekty Chávezova prezidentského působení.

Autoritativní blázen

Kvintesenci nejčastějších - a nutno zdůraznit mnohdy oprávněných - výhrad k Chávezově „populistické autokracii“ zformuloval minulou neděli s výmluvností sobě vlastní také peruánský romanopisec a někdejší prezidentský kandidát Mario Vargas Llosa na stranách španělského deníku El País v článku „Sebevražda národa“.Vargas Llosa rozebírá četné diskutabilní aspekty chavismu, především ve sféře ústavní, kupříkladu nedávné zvolení nejvyššího orgánu v zemi, Asemblea Constituyente (ústavodárného shromáždění), který má za úkol sepsat do tří měsíců novou venezuelskou ústavu, či již měsíce trvající tahanice mezi prezidentem,…