Když minulý čtvrtek Mirek Topolánek nedobrovolně předával žezlo volebního lídra Petru Nečasovi, působilo to celkem státnicky. Šéf ODS nemluvil o žádných spiknutích ani znechucení, působil docela uvolněně. Skoro si člověk při tom vzpomněl na proslulý projev Johna McCaina, kdy senátor po prohraných prezidentských volbách tlumil dav stoupenců a proti jejich libosti se hlásil k podpoře nového prezidenta.
Z mnoha stran teď zaznívá, že ODS volby prohraje. Podle mě to ale není automatické. V posledních měsících chyběl partaji étos a málokdo si ji dokázal spojit s nějakým zajímavým tématem. Dokola se řešili jen aféry a úlety jejího šéfa. S příchodem Nečase ale strana může získat novou energii, která jí tolik scházela a stočit tím k sobě pozornost. Vzpomeňme si na výměnu Jiřího Paroubka za Stanislava Grosse. Kdo by tehdy byl řekl, že tenhle „Franta z nouze dobrej“, jak tehdy sám sebe Paroubek nazval, může z deseti patnácti procent vytáhnout skomírající ČSSD skoro k vítězství.
Jasně, do voleb tehdy zbývalo daleko víc času než dnes. I tak má ale ODS jistou šanci. S odchodem Mirka Topolánka totiž sociální demokracie ztratila dobrý a užitečný terč. Vymezovat se vůči Nečasovi to nebude mít tak lehké. Nemá za sebou aféry, nechová se jako papaláš, v ODS patří k jednomu z mála lidí, kteří mají nějakou vizi.
Hodně teď bude záležet především na samých občanských demokratech. S odchodem Topolánka další problémy a aféry samozřejmě nezmizí. Stále tu jsou regionální kmotři, stále je tu Pavel Bém a jeho smíchovské alter ego Milan Jančík. Kdyby se ale strana ještě před volbami dokázala zbavit těch nejzkompromitovanějších, nerozhádala se při tom a zároveň se voličům s hlubokou pokorou omluvila za svoji dosavadní přezíravost, má stále šanci dotáhnout ČSSD. A možná i vyhrát.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
