Vládní plány vypadají impozantně: zkrotíme zadlužení, skoncujeme s korupcí, budeme modernizovat Česko. To samé už několik týdnů bez většího pokusu o kritickou analýzu opakují noviny, takže se zdá, že už brzy nastane nekomplikovaný ráj na zemi.
Tak jednoduché to ale není. I přes relativní programovou blízkost a detailní koaliční dohodu podepřenou masivní „stoosmnáctkou“ v Poslanecké sněmovně, rozhodně nelze čekat klidné vládnutí. Ostatně na konci minulého týdne to ukázala neúspěšná volba ombudsmana, kdy se vládní strany nedokázali shodnout na společném kandidátovi.
Důležitější každopádně je, že za hezkou programovou fasádou je zatím řada trhlin. Tak například: Radek John vyhlašuje tvrdý boj s korupcí a na to konto slibuje výměnu policejního prezidenta, pod nímž tu policie šla korupčníkům na ruku. Dobrá. Problém ale je, že John zatím vůbec neříká, proč tu policie ve své práci dlouhodobě selhává a jak by to chtěl systémově změnit. Místo toho jen v televizní debatě prohlásí, že šéfpolicista by měl být „náš člověk.“
Přesně podle stejného klíče loajality obsazovali tenhle důležitý post jeho předchůdci od Stanislava Grosse po Ivana Langera. Výsledek? Umrtvená policie. Jasně, John je politický nováček a může jít o hloupé uřeknutí. Vzhledem k tomu, že se o post ministra vnitra tak bral, by ale už měl mít v kapse nějakou promyšlenou koncepci. Zatím tomu ale nic nenasvědčuje, což nedává moc velkou naději na pozitivní obrat.
Vláda určitě v mnoha směrech posune zemi dopředu. Může, jak slibuje, snížit energetickou závislost na Rusku, snížit plýtvání ve veřejném sektoru, sesekat obří schodky. Zároveň ale v mnoha směrech představuje značné riziko. Vstupem Martina Kocourka do kabinetu a dosazením Pavla Drobila („za průmysl budu dýchat“) na ministerstvo životního prostředí hrozí, že v něm výrazně posílí ČEZ na úkor ochrany životního prostředí a tím pádem kvality života nás všech.
Podobné je to s Evropskou unií. Většina ministrů se na ni dívá s despektem a vidí v ní jen zdroj štědrých dotací. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski ohledně finanční pomoci Řecku nedávno prohlásil, že ač Polsko není v eurozóně, peníze do Athén pošle. „Nestačí jen brát, musí se i dávat, tímhle krokem se definitivně zařazujeme na západ“, vysvětlil odvážné rozhodnutí Sikorski. Právě na jeho zemi je dnes vidět, co znamená mít v politice vizi.
Tamní středopravá vláda také reformuje, jak slibuje Nečas a spol., ale hlavně Polsko profiluje jako silného středoevropského lídra, který není jen potížista, ale který aktivně obohacuje evropskou politiku. Varšava z toho pak těží v mnoha směrech. Podobná vize Nečasově kabinetu zatím, bohužel, chybí. Tedy nepovažujeme-li za ní pokus o vytvoření monokultury, která rodí a sebeprosazuje pouze muže.
Dobrá zpráva nicméně je, že do Varšavy je to jen pár hodin a kdo chce, může za čtyři roky ještě leccos dohnat.
Příští autorův sloupek najdete na webu 26. 7. 2010
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
