Jak nekrást ve veřejných zakázkách

Dnešní vydání Respektu přináší nové důkazy o manipulaci půlmiliardové zakázky na Českém statistickém úřadě. Že byl tendr šitý na míru, je tak čím dál více pravděpodobnější. Teď už je to hodně na policii, zda bude někdo stíhán a odsouzen – indicií, čeho se chytit mají detektivové celkem dost. Ať už jejich práce dopadne jakkoliv, jisté je, že už je nejvyšší čas řešit tenhle velký problém Česka – veřejné zakázky – systémově.

Ministr vnitra Martin Pecina nedávno navrhnul, aby členy výběrových komisí – jeden z klíčových uzlů, kde se může zakázka zmanipulovat – prověřoval Národní bezpečnostní úřad. Stát by tak měl přehled o jejich majetkových poměrech, finančních přesunech, viděl by jim prostě až do žaludku. Proč ne. To hlavní to ale neřeší.

Zdejší systém veřejných zakázek až doteď fungoval jako dobře promazaný stroj. Oficiálně se vypisovala výběrová řízení, do kterých se většinou přihlásila jen jedna firma (ačkoliv si zadávací dokumentaci vyzvedlo daleko více firem!) Důvod? Vnitřní kritéria soutěží jsou nastavena tak, že v nich má šanci uspět jen jeden, dopředu vytipovaný zájemce. Tyhle manipulace samozřejmě nelze uskutečnit bez aktivní účasti firem a zadavatelů.

Co se týká firem, všeobecně se v branži ví, že když budou mlčet, dřív nebo později na ně nějaká zakázka vybude. Vystoupením z řady by se naopak ze systému vyřadily. Co se týká zadavatelů – vzhledem k tomu, že nejsou pod dostatečným tlakem nás novinářů a nemusí se bát policie, mají pro manipulace volné ruce.

Přitom by nebylo tak těžké na ně trochu víc posvítit. Není to žádná novinka, ale podle mě zatím nikdo nic lepšího nevymyslel. Každá veřejná soutěž by měla být co nejvíc transparentní. Máme právo znát, kdo zadává tendr, kdo nastavuje zadávací kritéria a podle čeho, kdo o zájemcích rozhoduje ve výběrových komisích. Stejně tak kdo komise a podle jakých pravidel obsazuje, jak komise hlasují, kdo jim dělá posudky… Čím víc bude viset na internetu podobných informací, tím méně budou mít různí korupčníci možnost podvádět a vysávat naše peněženky.

Každá strana tu teď mluví o zásadní potřebě boje proti korupci. Jestli to opravdu myslí vážně, nemělo by být tak těžké se na „principu otevřenosti“ co nejdřív shodnout a tvrdě ho ve veřejných zakázkách začít uplatňovat. Bohužel zatím zůstává jen u slov. Je jasné že bez většího tlaku veřejnosti to prostě nepůjde. Už nejde jen dokola nadávat, že je všude kolem hodně korupce. Sama od sebe totiž rozhodně nezmizí.