Po bývalých ústavních soudcích Klokočkovi a Ceplovi přišlo včera Česko o dalšího zásadního muže spravedlnosti. V sedmasedmdesáti letech zemřel veřejný ochránce práv Otakar Motejl.
V poslední době jsem měl pocit, že běžně hodně inspirativního, rozverného a čilého Motejla postihla velká chandra nad stavem zdejší demokracie a justice především. Hodně si stěžoval na poměry, dost věcí viděl pesimisticky, často mluvil o smrti. Na rozdíl od řady podobně naladěných kolegů měl ale do poslední chvíle jednu velkou přednost: nikdy „to“ nevzdal a stůj co stůj se snažil spravedlnost popostrkovat k západoevropských standardům.
Pro příklady nemusíme chodit daleko. Když soudce Kučera ohnul právo ve prospěch Jiřího Čunka, nebál se Motejl vystoupit a tvrdě ho zkritizovat. Podobně Nejvyšší žalobkyni Renátu Veseckou. Jeho slova měla váhu. Za komunistů obhajoval disidenty, které totalitní režim posílal ve vykonstruovaných politických procesech za mříže. Po revoluci se nikdy nezapletl do žádných afér…
Díky Motejlovi je česká demokracie pevnější. Politici tu dlouhodobě kolonizují nezávislé instituce, bez nichž prostě žádná liberální demokracie dlouho nevydrží. Na sklonku své kariéry Motejl doslova vydupal ze země úřad ombudsmana, který uchránil před nájezdy politiků. Ba co víc, právě tahle instituce byla díky němu často poslední a úspěšnou instancí pro lidi, kteří se tu nemohli domoct práva.
Otakar Motejl byl dobrý člověk a téhle zemi bude sakra chybět.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
