Začít znovu

„Profázi mitózy se jaderný obal rozdělí na drobné měchýřky a chromozomy opouštějí jádro…“ zní Jaroslavě (32) ze sluchátek, když vpodvečer běží areálem Vyšehradu. „Poslouchala jsem to už tolikrát,“ říká, „že vím, že dělení přijde na řadu zhruba ve chvíli, kdy jsem u baziliky.“ 

Nahrávek, jež poslouchá při večerním běhu nebo při úklidu domácnosti, má Jaroslava asi třicet, namluvila si pasáže učebnic, které jí nebyly jasné či se jí špatně pamatovaly. Matka dvou malých dětí (pět a tři a půl roku) se totiž připravuje na přijímací zkoušky na medicínu a studiu se denně věnuje nějakých devět deset hodin.

Své příjmení nechce zveřejnit, o plánu dostat se na lékařskou fakultu ví totiž jenom její rodina a nejlepší kamarádka. „Známí by si ťukali na hlavu, že chci na stará kolena studovat tak náročný obor,“ líčí. „A co když se nakonec nedostanu?“

Pro to, aby se dostala, však dělá všechno. Na podzim odešla z práce a od té doby se jen učí, živí ji manžel, manažer v softwarové firmě. Práci přitom měla hezkou a vlastně ji i celkem bavila: pět let pracovala na ministerstvu, měla na starost spolupráci se zahraničím, často jezdila do ciziny a v Bruselu byla jako doma. Měla také celkem elitní vzdělání, k politologii a evropským studiím na olomoucké univerzitě přidala magisterský titul z Univerzity v Helsinkách a během mateřské si ještě dodělala doktorát na Karlově univerzitě. Přesto se rozhodla svoji slibně rozjetou kariéru opustit a začít ještě jednou úplně od začátku.

Lidí, kteří mají chuť zásadně změnit svůj život, je překvapivě mnoho. Nedávný průzkum Národního ústavu pro vzdělávání, jejž dělala společnost Ipsos, ukázal, že práci by tady rádi změnili dva ze tří zaměstnanců a skoro polovina z nich by chtěla dělat něco úplně jiného. Něco, co by je víc zajímalo a bavilo.

Příběhy těch, kdo se rozhodli změnit svůj život, čtěte v novém Respektu 19/2015, který vychází v pondělí 4. května (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).