Stvořeni kulturou
Pokračuje evoluce člověka? Zdá se, že ano a že hnacím motorem biologického vývoje našeho vlastního druhu je kultura. Možná dokonce procházíme – podobně jako naši zvířecí souputníci – jistým typem domestikace.
Celá řada vědců posledních sta let tvrdila, že biologický vývoj člověka již skončil, že díky kultuře, kterou člověk vytváří, už nepodléháme vlivu přírodního výběru, hlavního motoru evoluce. To v nás může vyvolat buď obavy z budoucnosti (druh, který se nevyvíjí, jen odevzdaně čeká na své vymření), nebo naopak nekritické nadšení nad mocí a silou lidské kultury, která člověka od neblahého osudu zachraňuje.
Obavy z ustrnutí vývoje pramení mimo jiné z předpokladu, že rod Homo se vyvíjel na savanách pleistocenní Afriky po dobu přibližně dvou milionů let a získal tu všechny své důležité vlastnosti. Jeho tělo i mysl jsou tedy v tomto pojetí dokonale přizpůsobeny právě lovecko-sběračskému způsobu života. Dramatické změny posledních padesáti, resp. deseti tisíc let, během nichž naprostá většina všech lidí tento způsob obživy opustila a nahradila jej zpravidla zemědělstvím či pastevectvím, se odehrály během příliš krátké doby na to, aby vůbec k nějaké adaptivní biologické evoluci mohlo dojít. Jinými slovy, svět kolem nás se i s přičiněním nás samých mění tak rychle, že naše biologická stránka nemůže těmto změnám vůbec stačit, a tak lidský druh vlastně jen bezmocně čeká, co mu srazí vaz.
Všechny lidské adaptace, tedy vlastnosti, které nám v tomto „novém světě“ pomáhají v přežití, by tak vlastně musely být vnější, kulturní. Mnoho sociálních a kulturních antropologů s tím souhlasí a pociťuje nad tím uspokojení. Nejde však o omyl?
Naši předkové z období přibližně před 50 tisíci lety, odkdy již můžeme hovořit o člověku našeho typu, vládli rozvinutou kulturou a fyzicky, tedy stavbou kostry, se nijak zvlášť nelišili od dnešních lidí. Jejich mysl a tělo by tedy měly být totožné s těmi našimi.
A zde narážíme na zádrhel – každý jistě musí uznat, že ani dnešní lidé prostě fyzicky a ani psychicky jednotní nejsou. Rozdíly mezi různými populacemi nemají pouze kulturní charakter. Existuje celá řada důkazů o tom, že kulturní změny, včetně těch velmi nedávných (měřeno evoluční časomírou), se lidem takříkajíc „zaryly hluboko do pod kůži“ a dotkly se podstatným způsobem naší biologické podstaty. Lidé zkrátka svou biologickou stránku nevědomky ovlivňují i v posledních desítkách tisíc let, možná v rostoucí míře. Dokonce se zdá, že jsme se s trochou nadsázky vydali cestou, na kterou jsme nasměrovali i naše domácí zvířata.
Celý článek si můžete přečíst v novém čísle Respektu, které vychází v pondělí 20. 9. 2010.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
