V sobotu večer se zakouřená, ale útulná hospoda poblíž neogotického Parlamentu v Pešti rychle zaplňuje. I když Maďaři poslední dobou příliš neutrácejí, tady se zdá, že na pivu a panácích nikdo nešetří. Debata se dnes rychle stáčí k plánům na přežití a způsobu, jak se nejlépe vypořádat s finanční krizí. Pro tyto mladé lidi z budapešťské střední třídy to neznamená, že budou trpět hlady, ale představuje to nepřetržitou snahu udržet se nad vodou a nesklouznout na sociálním žebříčku o něco níže, kde by už nákup potravin mohl být opravdu problém.
Peníze odvedly rozhovory od dřívějších témat jako divadlo, kino, knížky, přátelé a obyčejné drby. Není to ale obvyklé maďarské lamentování se skleničkou pálenky v ruce. Tentokrát je to vážné.
Bez skulin
Mladá přitažlivá třicátnice Nikoletta Szekeresová si zapaluje cigaretu. S diplomem z maďarské literatury pracuje v malém nakladatelství, jež vydává především dětské knihy. K tomu sama vychovává sedmiletého syna. Vloni nedostala přidáno, přestože měla se svým zaměstnavatelem ústní dohodu - vymluvil se na krizi. Ceny se mezitím zvedly. Firma také několik lidí propustila. "Takže místo aby teď jeden člověk dělal práci za šest, dělá toho za deset,“ říká Nikoletta rezignovaně, ale v podstatě si myslí, že má štěstí - udržela si totiž pracovní místo.
Nejdepresivnější jí ale na celé situaci přijde, že na rozdíl od dřívějška se jí tentokrát už rok a půl nepodařilo najít žádný přivýdělek. V dnešní krizi nejsou žádné skuliny, není úniku. "Dřív, když se nedařilo, se vždycky našel nějaký překlad nebo možnost napsat někam článek, ale teď není nic,“ říká Nikoletta a dodává, že naštěstí nemusí splácet žádnou půjčku. "Možná by teď mělo spíše smysl vyrazit do Kanady nebo do Indie a zkoušet se uživit tam,“ jmenuje dva extrémy, které odrážejí touhu mladých lidí začít znovu někde jinde. "Jsem optimista, ale s dítětem je to opravdu těžké. Na konci měsíce vycházíme tak tak.“
Celý článek najdete v Respektu 18/2010.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
