Pro heroin do lékárny

Je jen málo slov, která ve starostlivém rodiči vyvolávají větší hrůzu než – heroin. Žádnou jinou chemickou sloučeninu policie nikde na světě nepronásleduje tak horlivě a vytrvale. Těžko se tedy divit znepokojení kanadské ministryně zdravotnictví Rony Ambroseové, když před více než rokem zjistila, že se jedna klinika pro narkomany ve Vancouveru chystá svým pacientům heroin rozdávat. Mají ho brát až třikrát denně – což vyjde státní kasu za rok na půl milionu korun – do konce života. Zasloužilá politička za Kanadskou konzervativní stranu označila plán za „skulinu, kterou se legálně distribuují drogy“ – a zakázala ho.

Stalo se ovšem něco nepravděpodobného. Pětice vancouverských narkomanů, kteří prožili většinu života na ulici, si spolu se svými lékaři najala právníka a odvolala se proti zákazu ministryně k soudu. Vrchní soudce Nejvyššího soudu státu Britská Kolumbie Christopher Hinkson pak v polovině loňského května poslouchal jejich vyprávění, které tradiční obrázek o nebezpečnosti drog trochu komplikovalo.

Všichni z nich brali heroin dlouhá léta a měli klasický životopis beznadějných „feťáků“. Neměli sílu se drogy vzdát. Pak jim klinika pro závislé nabídla možnost zúčastnit se výzkumného projektu, v jehož rámci budou od lékařů dostávat čistý heroin z laboratoře. A jejich život se úplně změnil. Nemuseli utrácet obrovské částky za pouliční drogu, takže přestali krást. Našli si práci a normální bydlení. Začali zdravě jíst, mýt se, čistě oblékat, sportovat. Do žil si píchali stejnou sloučeninu, jejich závislost se nijak nezmenšila. Ale přesto bylo všechno jinak.

Soudce Hinkson poslouchal a přemýšlel. Svůj verdikt nakonec opřel o kanadskou ústavu, jež dává každému člověku právo léčit se způsobem, který mu pomáhá. „Přijímám argument, že potenciální škody, jimž stěžovatelé čelí, jsou vážné,“ prohlásil soudce v závěrečné řeči. „A pomoci jim obnáší jen velmi nízkou míru rizika – pokud vůbec nějaké.“

Klepnutím jeho kladívka se z kliniky ve špinavé čtvrti Vancouveru stalo vůbec první místo v Severní Americe, kde stát závislým lidem legálně distribuuje heroin. Spor ilustruje sílu stereotypu, který zapustil v našich myslích pevné kořeny. Představa, že drogy jsou zlo, které je třeba vymýtit a ne tolerovat, se stala oficiální světovou doktrínou zakotvenou v mezinárodních smlouvách a národních právních řádech. Vytvořila globální morálku, která vyvolává silné emoce a často znemožňuje podívat se na realitu nepředpojatýma očima.

Až v posledních letech se tohle dogma pomalu drolí a svět dospívá k překvapivému poznání – co když byla éra prohibice drog jeden velký, draze zaplacený omyl?

Funguje lépe represe - nebo v drogové politice a léčbě často fungují spíše vstřícná a „měkká“ opatření? Čtěte Téma v Respektu 21/2015, který vyšel v pondělí 18. května (k dispozici je i pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).