Kup to tady a teď

Hana Michopulu se už už chystala napsat další poutavý článek o tom, proč v místních supermarketech nakupujeme mrkev, cibuli a jablka dovážené přes půlku planety, zatímco čeští pěstitelé těch samých produktů nemají pro ně odbyt a po desítkách krachují. Z vlastní zkušenosti by přitom srovnala Česko se západními zeměmi, kde malí farmáři po desítky let nacházejí odbyt na tržištích organizovaných obcemi a společně se supermarkety rovnocenně soupeří o to, kdo bude určovat nákupní trendy. Závěrem by konstatovala, že v Česku až na pár výjimek nemají místní tržiště tradici a Češi budou nadále odkázáni na vodnaté globální výpěstky z pultů místních supermarketů. Nakonec si ale tato uznávaná gastronomická novinářka řekla, že článků už bylo dost.

Od té doby uplynulo tři čtvrtě roku: pro noviny už nenapsala ani řádku, ale stala se z ní plně vytížená manažerka farmářských trhů ve dvou pražských čtvrtích. A právě teď chystá expanzi do další. Její tržiště organizovaná zatím jednou týdně navštěvují tisíce zákazníků, přičemž stejné počty hlásí radnice v Praze 6, která na začátku roku rozjela farmářské trhy z vlastní iniciativy. Další tržiště chystá pražské občanské sdružení Archetyp v nejbližších několika týdnech ve spolupráci s radnicemi Prahy 2 a 10. V hlavním městě, kde ještě před třemi lety ustupovaly poslední zbytky lokálních tržišť nákupním centrům, je to obrat o sto osmdesát stupňů.

Místní politici začínají chápat, že podpora lokálních trhů funguje jako jednoznačný předvolební tahák, farmáři se učí, jak dát svému zboží přitažlivou podobu, a podle expertů se budou muset nové módě „lokálních“ potravin začít přizpůsobovat i supermarkety, stejně jako se otočily čelem k módě biopotravin.

Pohádka o zlém řetězci
Statistiky mluví docela jasně. Spotřeba ovoce a zeleniny se v Česku za posledních dvacet let zvýšila přibližně o třicet kilogramů na osobu za rok (z šedesáti na osmdesát) a nejvíc pojídáme produkty, které v naší zeměpisné šířce není velký problém pěstovat – hlávkové zelí, cibuli, rajčata nebo jablka. Situace v českém zemědělství však ukazuje opačný trend. Ještě před deseti lety se třeba zelenina pěstovala na pětatřiceti tisících hektarech, dnes je to na ploše o dvě třetiny menší, přičemž podle analýz ministerstva zemědělství z oboru odcházejí hlavně malí pěstitelé.

Důvod tohoto poklesu se zdá být zřejmý: na vině je raketový rozvoj obchodních řetězců, kterých máme podle statistik nejvíc na obyvatele ve střední Evropě. Podle rozšířeného názoru si supermarkety s miliardovými obraty diktují nízké výkupní ceny, čímž likvidují místní zpracovatele a producenty. Tak jednoduše to ale nefunguje.

Celý článek najdete v Respektu 19/2010.