Ke slovu musí přijít levicoví historici

Na které fakultě jste vystudoval historii?

Studoval jsem genderová studia a sociální antropologii v Brně. A v Praze sociologii na fakultě sociálních věd. Teď si dělám doktorát ze sociologie.

Takže nejste historik?

Ne, jsem sociolog.

Proč jste přijal pozici v radě Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR)?

Dostal jsem nominaci od jedné neziskové organizace. Domnívám se, že otázky spojené s minulostí jsou záležitostí celých humanitních věd. Mají k nim tedy co říct i sociologové.

Jak je to ale přímo s vámi? Nejste historik ani zatím nemáte přehršel profesních zkušeností. V čem jste tedy přínosem radě?

To se musíte zeptat mých volitelů. Považoval jsem za výzvu nominaci přijmout. Mě ta instituce zajímala, zajímala mě její produkce. A dlouhodobě se pohybuji v prostředí mladých historiků, kde se o ÚSTR hodně diskutuje. Také jsem hodně diskutoval se svým dědečkem o minulosti a říkal jsem si, že je možné přispět k tomu, aby se ta práce vzala za správnější konec.

Ale odkud máte kompetenci rozlišovat, co je a co není správný konec?

Rozhodně si nemyslím, že by radní měli aktivně vstupovat do interpretace minulosti. To by mělo být tabu. Rada má úkoly, které jsou dané zákonem, a náš úkol je jen lépe dodržovat ten zákon. To znamená dbát na kvalitní a vědecké výstupy organizace, to se podle mého soudu nedělo.

Ale vy jste v médiích včetně Respektu prohlásil, že interpretace českých dějin, jak ji přináší ÚSTR, není správná. Kde tedy berete sebevědomí rozhodovat, co je a co není správná interpretace?

Ústředí mé kritiky je v metodologii vědy. Tou jsem se zabýval naposledy, když jsem se připravoval na státnice, četl jsem řadu textů, které se zabývaly organizací vědy. Takže moje sebevědomí vyplývá z univerzitního vzdělání. Tu funkci jsem přijal také z důvodu svého rodinného zázemí, hodnot, které mám.

Jaké hodnoty to jsou?

Zajímá mě dvacáté století, v rodinném prostředí se vždy o historii kriticky diskutovalo a kritický pohled, snaha aktivně přistupovat k látce – to je něco, co jsem si z rodinného prostředí odnesl. Rodiče a prarodiče byli aktéři té doby minulé. Navíc řada lidí v historické obci kandidaturu do rady odmítla i z důvodů, že jejich rodiče byli za normalizace v šedé zóně a měli strach, že by jim to někdo mohl vyčítat. Zatímco já se cítím v debatách o minulosti naprosto svobodný. K tomu, abyste se občansky angažoval, potřebujete především odhodlání, odvahu a vůli.

Ve vašem případě ale také chuť rozhodovat.

Pro mě to není nic nového. Od roku 2006 jsem v exekutivních pozicích, byl jsem poradcem dvou ministrů, jsem místopředseda akademického senátu, jsem sedmým rokem zastupitelem. Už jsem snad ukázal, že mám nějakou kompetenci rozhodovat.

Jednou z vašich hlavních kritik vedení ÚSTR bylo to, že mylně nazývá komunistický režim totalitou.

Ne, já si dávám celou dobu pozor, abych neřekl vlastní názor.

Takže čí názor tlumočíte?

Celou dobu říkám, že ÚSTR je ze zákona vědeckou institucí a neměl by ignorovat debatu, která je v akademické obci. A v té se seriózně vede debata, co byla a nebyla totalita. A pak tady máme ředitele ÚSTR pana Hermana, který říká, že za něj se rozhodně nic takového zkoumat nebude. Zpochybňuje veřejnou debatu, jež se na poli akademické obce dlouhodobě vede.

Michal Uhl (28)

Narodil se v Praze v rodině předních disidentů Anny Šabatové a Petra Uhla. Vystudoval genderová studia v Brně a sociologii v Praze. Působí jako doktorand na Fakultě sociálních věd UK, je také uvolněným zastupitelem Prahy 2 a členem rady ÚSTR. S partnerkou Monikou má malou dceru.