Pavel Pohůnek (61) má radost. „Přiláká to turisty a místní tam třeba najdou práci,“ rozpřahuje ve své kanceláři ruce starosta tisícihlavé středočeské obce Olbramovice. „A vůbec, mít tu sídlo nejbohatšího člověka, to bude pro vesnici plus.“
To, o čem pan Pohůnek mluví, skutečně nemá v širokém okolí obdoby. Opuštěný lihovarnický areál Čapí hnízdo na kraji obce se mění ve velkoryse pojaté „kongresové centrum“ pro manažery, vybavené chovnými stájemi pro nejrůznější zvířata či rozlehlým rybníkem ke koupání. Na projekt má padnout odhadem až sto milionů a jak naznačil i starosta, velkou pozornost budí i majitel toho všeho, proslulý byznysmen Andrej Babiš (55).
Nový soused totiž nekoupil v Olbramovicích jenom zchátralý lihovar. Skutečný poprask mezi místními propukl ve chvíli, kdy se rozšířila zpráva, že přicházející miliardář chce kromě Čapího hnízda koupit i zdejší zemědělské družstvo obhospodařující tisíce hektarů v okolí.
Dobrý soused
Věci se daly rychle do pohybu. „Prodávat jsme vůbec nechtěli, firmě se dařilo,“ říká ředitel družstva Josef Šembera.„Byla to ale nabídka, která se neodmítá.“ Ta suma prý zdejším lidem vyrazila dech – své podíly v družstvu, rozdané počátkem devadesátých let jako náhrada za komunisty ukradený majetek, mohli rázem zhodnotit zhruba za desetinásobek reálné hodnoty. Díky tomu si Andrej Babiš na schůzce družstevníků v místní sokolovně plácl s většinou z pěti set podílníků a v současné době už má koupeno prakticky od všech. Zlatý déšť v podobě více než sto dvaceti rozdaných milionů zajistil Babišovi do budoucna kromě vlády nad družstvem i mimořádně vřelé vztahy s novými sousedy.
Milionové nákupy u zemědělských družstevníků a stomilionová investice do Čapího hnízda jsou zajímavé především jako symbol podnikatelského úspěchu, který nemá v Česku obdoby. Jeho finále sledovali Češi v přímém přenosu před pár týdny, kdy na očích všem a s posvěcením antimonopolního úřadu spolkla Babišova firma Agrofert svého největšího konkurenta Agropol. Mamutí podnik v rukách jediného muže se stal vedle ČEZ nejvlivnější firmou v Česku. Babišovo impérium dnes sahá od strategických chemiček přes zemědělská družstva až po velké potravinářské koncerny. V číslech jde o víc než dvě stě firem s ročními tržbami kolem sto padesáti miliard korun. Babiš zaměstnává víc lidí než mladoboleslavská Škodovka a své peníze investuje už i v dalších čtrnácti evropských zemích.
Ta strhující kariéra se ale neobjevila z ničeho nic a k jejím spoluautorům patří, jak dnes víme, také dlouhá řádka tuzemských politiků. A také další věc se zdá stále jasnější: české zemědělství se pod Babišovou taktovkou zcela zásadně mění a tuhle proměnu ve finále pocítí úplně každý – ať už při výletech na český venkov nebo jen při obyčejném nákupu potravin se značkou „czech made“.
Životodárné sklady
Pro pochopení toho, co Andreje Babiše přivedlo až na dnešní výsluní, je potřeba vrátit se na chvíli do poloviny devadesátých let, kdy se v Česku poprvé začíná mluvit o dravém Slovákovi s českým pasem, a ještě dál, do časů tuhého socialismu, kdy syn někdejšího komunistického prominenta získává první potřebné kontakty.
Babiš si mezi zdejšími podnikateli získal poměrně rychle zvučné jméno. Šlo o jeho zarputilý styl vyjednávání, kořeněný českými i slovenskými vulgarismy, práskáním do stolu, nebo Babišovu kromobyčejnou pracovitost (běžně prý pracuje i osmnáct hodin denně). Absolventi Babišových pracovních schůzek mluví svorně o jeho perfektním přehledu v agendě a svazcích detailistických tabulek a grafů, které vždycky nosil na jednání.
Když Babiš přichází natrvalo v roce 1994 do Česka, má už jako jeden z mála podnikatelů solidní zkušenosti se sférou velkého byznysu. Babišův otec vyjednával za socialistické Československo podmínky mezinárodního obchodu a svého syna nechal vystudovat prestižní gymnázium v Ženevě. Do obchodování se Babiš junior pustil velmi brzy. Jako manažer slovenského podniku Petrimex, zajišťujícího pro komunistickou ČSSR zahraniční obchod s chemikáliemi, strávil řadu let v „kapitalistické cizině“. A jak se později ukázalo, jeho misi poznamenala i údajná spolupráce s StB, u které byl evidovaný jako agent Bureš.
Babišova hvězdná polistopadová kariéra začíná právě v Petrimexu, když počátkem devadesátých let vytváří z jeho české pobočky samostatný podnik pod vlastní kontrolou. Jeho slovenští kolegové tehdy mluvili o krádeži, Babiš ale nikdy nepřekročil hranice zákonů své doby. Pochybnosti o penězích použitých k nákupu firmy Petrimex rozptýlil tvrzením, že mu pomohli někdejší spolužáci ze švýcarského gymnázia. Přestože pak média narazila při ověřování původu švýcarských investic na velké nejasnosti, Babišova firma s novým jménem Agrofert nabírá na síle.
V jejím portfoliu se postupně objevuje několik chemických fabrik, potravinářských společností a také něco, co mnozí zemědělští ekonomové označují za skutečný klíč k Babišově současnému triumfu: svého času zdánlivě bezvýznamné podniky zajišťující zemědělcům výkup a skladování sklizně. Do svého majetku jich postupně získává desítky, dnes patří Agrofertu skoro polovička všech zemědělských skladů po celých Čechách i Moravě.
Brzy se ukazuje, o jak cenný kapitál se jedná. „Stačí si uvědomit, že když nemáte kam odvézt úrodu, jste nahraní,“ říká zástupce Asociace soukromého zemědělství ČR Jan Miller.„Skladů v Česku není moc a jsou daleko od sebe. Doprava je drahá a zákonitě tak jezdíte do toho nejbližšího, jehož majitel si může tím pádem diktovat podmínky.“
A Babišův diktát podle dalších farmářů brzy získal konkrétnější obrysy. „Kdo chce využívat jeho služeb, musí kývnout i na nákup osiva a hnojiva z dalších firem Agrofertu,“ potvrzuje nezávisle na sobě hned několik zástupců zemědělských družstev. A klíčovou roli v prohlubování závislosti na Agrofertu hraje podle nich i další Babišův vynález – tzv. zelené úvěry. Princip je jednoduchý: na jaře nabízí Agrofert osivo i hnojivo zdarma s tím, že zemědělec zaplatí až na podzim po sklizni. Háček je v tom, že prodat následně musí právě skladům Agrofertu, a to za cenu, jakou si podnik nadiktuje. „Tohle je závislost, ze které se člověk špatně vymotá, a řada zadlužených podniků spadla následně Agrofertu do rukou,“ říká zemědělec z družstva s podobným osudem.
Jméno – stejně jako ostatní – uvést odmítá s tím, že Babišovi se v branži ani do budoucna nevyhne a šéf Agrofertu „svým protivníkům nezapomíná“. O tom se ostatně přesvědčil i Respekt, se kterým Babiš v minulosti vedl už celkem sedm soudních sporů. Šest z nich Respekt vyhrál a Babišovi podle všeho leží verdikty dodnes v žaludku. „Šmejdíte po našich firmách a hledáte negativa. Váš plátek mě xkrát poblil a nemám zájem se s ním o ničem bavit,“ nezapře v textové mobilní odpovědi na žádost o rozhovor svou pověst jadrného mluvčího.
Celý článek čtěte v Respektu 21/09.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
