Rozlité mléko a učitelský pláč. Ministerstvo bez ohlášení spustilo novou výuku informatiky

Představte si, že se rozhodnete povznést úroveň estetické výchovy na škole založením pěveckého sboru. Dáte dohromady lidi, sbormistra, několik let nacvičujete, seženete profesionální nahrávací studio, digitalizujete nahrávku a… pak výsledek pustíte bez ohlášení o velké přestávce ze školního rozhlasu, což je ta barvou zaflákaná skříňka s obstarožním reprákem nad dveřmi do třídy.

Přesně tohle se povedlo ministerstvu školství, když minulý týden bez ohlášení spustilo novou podobu výuky informatiky na základních školách. O tom, že informatika se u nás učí jako za krále klacka, se mluví léta. Stejně tak, že je nutné seškrtat Rámcový vzdělávací program pro základní školy, protože je v něm moc učiva a kvalitnímu vzdělání spíš brání, než pomáhá. Ani o jednom není pochyb a je ocenitelné, že se do toho ministerstvo pustilo.

Škrtání v učivu se táhne a moc nedaří, ale příprava výuky informatiky – přesněji informatického myšlení, které zahrnuje orientaci na řešení problémů a základy programování - se rozběhla slušně. Dobrý tým, pilotáž na školách, inspirativní osobnosti, přehledný web s krátkými vysvětlujícími videi. Oproti tomu, jak ohlašovalo ministerstvo změny dříve, velký pokrok. Jenže…

Celou věc spustilo ministerstvo fakticky bez ohlášení. Jen zasvěcení podle lehkého seismického chvění v Karmelitské tušili, že „to nejspíš brzo přijde“. Přišlo to první únorovou středu, kdy do datových schránek ředitelek a ředitelů dorazil dopis ministra a zhruba sto tisíc učitelů základních škol si začalo horečně přeposílat PDF, kde je přeškrtáno to, co už se příště nemá učit. Doplněno informací, jakému předmětu či vzdělávací oblasti ubydou vyučovací hodiny, aby bylo dost času na informatické myšlení. Šok a vzbouření na sociálních sítích byly opravdu nelíčené.

Jak byla nová podoba informatiky připravena profesionálně, způsob její komunikace byl otřesný. Místo toho, aby třeba s dvoudenním předstihem vystoupil ministr v rozhlase a televizi, tuhle zásadní změnu ohlásil (protože to opravdu je zásadní změna) a vysvětlil učitelům-informatikům, ale především těm druhým, co je čeká a s čím mají předložené materiály číst, spustil z ničeho nic onen chrchlající rozhlas. A učitelé zkameněli překvapením.

Pokud jste učitel–informatik, nabídl vám web velmi slušný souhrn informací. Ale zkuste se na stránky podívat očima desetitisíců učitelů-neinformatiků.  Ti jsou ve velkém napětí a silné emoci. Velmi je zajímá, kolik hodin budou mít na předepsanou látku a jak ta látka bude vypadat. A když si proškrtané RVP otevřeli, chtělo se jim místy plakat a ptali se: To, co poslali vyškrtané, je všechno? Nebo je to jen redukce týkající se zavedení jiné informatiky a další bude následovat? Proč se škrtají věci, které se tam nedávno přidaly? Proč zmizely věci, které slouží k rozvoji orientace v moderní společnosti a občanské odpovědnosti? Proč se vůbec neškrtalo v češtině a matematice? Kdo to informatické myšlení bude u nás učit? Nikoho takového tu nemáme. Co to, do háje, má všechno znamenat?

O dva dny později ministerstvu díky bouři na sociálních sítích došlo, že má problém a údajně chystá další vysvětlující kroky. Jenže to je podobné jako s příslovečným honěním „bycha“, případně (učitelským) pláčem nad rozlitým mlékem. Co považujete za důležité, máte sdělit jako první a dostatečně nahlas, aby to slyšeli všichni. Ne s tím přiběhnout za týden.  Ostatně už teď se můžeme v útrobách webu proklikat k vysvětlujícímu materiálu, kde se píše, že to všechno bude ku prospěchu věci. Jenže to už běží emoce učitelek a učitelů na plné obrátky. Kromě jiného naštvání na informatiku a informatiky, kteří si podle nich uzurpují příliš velký prostor. A na ministerstvo, že mu neinformatici nestáli ani za jedno vysvětlující minutové video.

Co má a nemá být v učivu škrtnuto, to je na debatu mezi odborníky a učitelskou veřejností. Ale je bohužel neoddiskutovatelný fakt, že komunikace tak zásadní změny se stala dalším důkazem neprofesionality a kulhavosti státní správy, kdy dobrý úmysl sám sobě podrazí nohy, ještě než poprvé vykročí.

Autor je spolupracovníkem Informačního centra o vzdělávání EDUin