První televizní duel mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem naprosto nepochybně opanoval Miloš Zeman. Přebíral neustále iniciativu, ujímal se slova, i když nebyl tázán, většině otázek se uměl vyhnout a říkal to, co potřeboval. Vedle toho Karel Schwarzenberg byl tichý, působil zakřiknutě, téměř nevracel výpady.
Takže ano, dá se říct, že Zeman Schwarzenberga převálcoval, jak je teď populární hodnotit debaty (ještě je oblíbený příměr, že si někdo někoho namazal na chleba). Jde jen o to, jestli takové vítězství něčemu pomůže.
1. Miloš Zeman zdůrazňoval, že Schwarzenberg je členem vlády. Dělal to ale tak okatě, že to působilo trapně. Podstatnější ale je, že tohle všichni stoupenci Zemana vědí. Někteří vědí jen to, takže není třeba to příliš připomínat.
2. Miloš Zeman volil často velmi konfrontační tón i gesta, což česká veřejnost od hlavy státu úplně nečeká. Nešlo si nevšimnout (zejména na sociálních sítích a diskusních fórech), kolika lidem (i těm kritizujícím Schwarzenberga) tento způsob vadil. Ministr zahraničí trochu připomínal Václava Havla v dokumentu Občan Havel, když rozpačitě nevěděl, jak čelit Zemanově diktování podmínek po volbách v roce 1996.
3. Šťastné nebylo ani to, jak se snažil ponižovat moderátora debaty Václava Moravce, čímž naznačil, že kdo se mu připlete do cesty, bude zasažen.
4. Zejména novináři mají tendenci občas přeceňovat význam útočnosti v debatách. Líbí se jim, protože mají co popisovat. Na druhé straně, v prvním kole poměrně uspěli kandidáti, kteří stavěli výhradně na slušnosti a nekonfliktnosti. Co rozplesá srdce novináře, protože je to jeho práce, už nemusí těšit občany, kteří nejsou placeni za to, aby něco podobného sledovali. Je tedy otázka, jestli Zeman ve skutečnosti neaktivizoval část váhajících voličů (zejména Roithové, Fischera, Franze či Fischerové), aby nakonec k volbám šli.
5. Příliš časté braní si slova také není vždy plus. Ve zkratce řečeno: Schwarzenbergovi bohužel občas není rozumět, Zemanovi bohužel rozumět je.
6. Jestli představitelé ČSSD sledovali debatu, musela se jim rosit čela. Zeman se viditelně nechystá na prezidentský post, on se chystá na vůdcovství. Za stávající rozpolcenosti české levice by vítězství Zemana znamenalo velký konflikt na této straně spektra.
7. Nejsilnějším výstřelem od Miloše Zemana bylo vytažení otázky odsunu sudetských Němců. Z jeho pohledu výborná taktika. Zejména u starší generace, která byla vychovávána komunistickou propagandou, je kdykoli snadné zažehnout strach z Němců. A to přesto, že jsou dnes nejdemokratičtější zemí v Evropě, není šance na revizi Benešových dekretů a nikdo nezpochybňuje to, co se dělo za II. světové války. Zároveň je ale pravda, že Václav Klaus s podobnou kampaní v roce 2002 totálně pohořel.
Schwarzenberg nepochybně u Zemanových voličů ztratí, ale u těch svých těžko. Řekl totiž vlastně banální věc: Češi se během odsunu také dopouštěli zvěrstev. To je zdokumentováno historiky. A pokud Miloš Zeman neustále obdivuje Ferdinanda Peroutku, měl by si někdy také něco od něj přečíst. Ještě lépe jeho týdeníky, ať už Přítomnost či Dnešek. Zejména v druhém jmenovaném časopise vycházely po válce šokující reportáže od Michala Mareše o tom, co se v pohraničí děje. Jen dodejme, že Mareš byl členem KSČ. Tedy do doby než ho vyloučili a zavřeli.
8. Schwarzenberg nejvíce chyboval tam, kde se chtěl přiblížit Zemanovu stylu. Jeho příměr, že bývalí rebelové z ODS dostali lukrativní místa za to, že opustili sněmovnu, podobně jako žena občas dostává náhrdelník za sex, působil trapně a sexisticky.
Takže na závěr: Povedla se Karlu Schwarzenbergovi debata? Moc ne, ale dokázal, že ani pod tlakem nesklouzává k populismu a agresivitě. Povedla se Miloši Zemanovi? Mírně ne. Utvrdil nepochybně přesvědčené (a zdá se, že těch má víc než Schwarzenberg), ale těm váhajícím jasně vyjevil, že se vůbec nezměnil. Důležitější je pro něj ne to, co chce říct, ale to, jak zasáhnout oponenta. Jinými slovy, umí si lidi natřít na chleba.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
