Volič a volič

Výsledky voleb spustily tradiční přetahovanou, kdo že je větší hlupák – volič Zemana, či Schwarzenberga? Je to ale tak důležité?

Autentická levice

Webové debaty a sociální sítě přinášejí stále to samé. Stoupenci Karla Schwarzenberga nechápavě kroutí hlavou, kdo mohl dát hlas Miloši Zemanovi. A naopak voliči Zemana s podrážděním (či úsměškem) sledují nářek voličů Schwarzenberga. 

Souboj o inteligenci voliče ale nikdo nemůže vyhrát. Zatímco oba kandidáty lze poměrně fundovaně analyzovat, kritizovat či chválit, motivy voličů jsou kombinací tolika faktorů, že to nejde. 

Ano, Zeman a jeho tým vytáhli nebývalou negativní kampaň, se kterou se budeme ještě dlouho vypořádávat. Za to ale jeho voliči nemohou. Navíc polovinu svých hlasů získal Zeman už v prvním kole, kdy pomlouvačná agitace ještě nebyla v plném proudu. To značí jediné, pro mnoho jeho stoupenců byl autentickým zástupcem levice (s čímž se bude levice – hlavně ČSSD – muset vyrovnat). Jejich kritika vládních reforem, Miroslava Kalouska či pravice jako takové, je z jejich pohledu naprosto relevantní a těžko to zpochybňovat.

Výzkumy veřejného mínění pro Českou televizi ukázaly, že část nových stoupenců se chytila na nacionalistickou kampaň. Snad jen pro tyto lidi lze najít přísnější hodnocení. Ale není to většina. 

Stejně tak voliči Karla Schwarzenberga nebyli zmanipulovanými ovcemi, jak tvrdí jejich oponenti, a už vůbec jim nešlo o návrat monarchie. Kníže si prostě nejsnáze ze všech kandidátů našel cestu do srdcí liberálnějších voličů. U mnoha zafungovalo, že se očividně pokouší navázat na tradici Václava Havla, která nemá v politice zastoupení už řadu let. A Hrad je v tomto ohledu z pochopitelných důvodů symbolický. Proto byli ochotni zapomenout na mnohé přehmaty Schwarzenberga i jeho strany ve vládě. V druhém kole se pak přidala část těch, kteří si prostě neuměli představit na Hradě Zemana.

Jsou proto „ovčané“? Ne. Kdyby v druhém kole stanul Jiří Dienstbier, byl by každý s jeho plackou na klopě popisován jako mudrc, který je vzorem ctností. A četli bychom si o vzedmutí občanské společnosti.

Škodolibý úsměšek

Volby mají jednu výhodu, volič se nemusí smiřovat s tím, kdo vyhrál, ale měl by se smířit s těmi, kdo ho volili. Nikdo nemá glejt na to, že jeho hlasování je lepší než těch druhých. Prostě jednou vyhrají ti, a jindy zase druzí. Prezidentské volby mají jen jednoho skutečně poraženého – je jím Václav Klaus. Jeho škodolibý úšklebek na adresu dvou a čtvrt milionu voličů, že konečně vyhrála pravda a láska nad lží a nenávistí, je snad nejtrapnější komentář k výsledku voleb od roku 1989. Klaus připomíná fracka, který skáče na hrobu svého protivníka. To ale vypovídá o něm, nikoli o voličích Karla Schwarzenberga.

****

Rozbor toho, co volby znamenají, co mohou způsobit, jaké faktory byly rozhodující atd. najdete v pondělním Respektu.