Pomohla média Zemanovi?

Miloš Zeman prohlásil, že mu média pomohla tím, když vyjádřila názor, že lepším prezidentem by byl jeho protikandidát. Hned to zopakoval Petr Žantovský, který funguje jako propagační redaktor Zemana a Václava Klause už z časů opoziční smlouvy. Když si to myslí dva, něco na tom už musí být, takže si to začínají myslet i další. Jak to tedy je?

Kdyby to měla být pravda, znamenalo by to, že vliv médií je obrovský a příště s ním stačí lépe pracovat. Jenže je to nesmysl. Mladá fronta Dnes, Právo, Blesk, Aha!, Deníky… žádný z těchto titulů (jsou v Česku nejčtenější) nedal před prvním kolem doporučení, koho volit, a stejně Zeman vyhrál. Před prvním kolem v novinách téměř nevyšel kritický článek na jeho adresu, publikovaly se téměř pouze rozhovory, kde si říkal, co chtěl. To mu naopak pomohlo. V druhém kole pak tisk nehrál příliš velkou úlohu.

Už se to mnohokrát rozebíralo, že například v listopadu klesl prodej českých novin pod milion kusů, což je nejhorší výsledek od devadesátých let. A je ještě samozřejmě otázka, co v těch novinách čtenáři čtou. Problém české společnosti je tedy přesně opačný, lidé mají málo informací, protože čtou méně a méně. Na což mají samozřejmě právo.

V listopadu loňského roku, tedy před volbami (takže to není analýza ex post) jsme v Respektu psali:

Přibližně před měsícem jsme na těchto stránkách rozebírali, jak se ze společnosti vytrácí pocit, že demokracie je pro náš život tím správným systémem, a jak stoupá pocit zmaru. Mnohokrát jsme analyzovali, jak k tomuto pocitu přispívají politici a různí šíbři, kteří okrádají stát, nebo ho špatně spravují. Je ale potřeba také rozebírat, jak se na této náladě podílí tlak „zdola“. Zejména pak sociální sítě.

Tento komunikační kanál, který měl původně sloužit především k udržování kontaktu mezi přáteli, se stále výrazněji mění v nástroj k šíření politických emocí. Negativních emocí.

V Česku ubývá lidí, kteří jsou ochotní si kupovat noviny. Důvodů je samozřejmě celá řada a jejich rozbor přesahuje možnosti tohoto komentáře. Výsledkem je ale skutečnost, že úměrně tomuto poklesu přibývá lidí, kteří berou za zdroj informací pouze sociální sítě, případně odkazy na různé webové stránky. A to většinou názorové weby, kde se mnohdy informace spíše zkreslují, než poskytují. Různé skupiny obyvatel se tak dostávají do informačního vakua, v němž jsou informace nahrazeny emotivními stavy jejich virtuálních „přátel“. V praxi to znamená, že jsou od rána do večera masírováni „zaručenými zprávami“ o tom, že se tady vše rozkradlo, každý je gauner či aspoň podvodník.

To se přesně stalo během prezidentských voleb. Je to efekt, který zažívá západní Evropa, ale i Spojené státy, které jsou rozdělené, jako nikdy v historii. Důvodem je, že čím dál větší část společnosti se uzavírá do informačního vakua a nechává se jen utvrzovat zdroji s podobným názorem.

V souvislosti s prezidentskou volbou jsem (vedle záplavy anonymů) dostal i několik zajímavých reakcí od voličů Miloše Zemana. V jednom z dopisů stojí:

„Zaznamenal jste na serveru „Parlamentní listy“ páteční článek o (vím, že údajném) šokujícím výroku tehdejšího kancléře prezidenta V. Havla K. Schwarzenberga… “Uteče pár let, lidi tady budou mít problém se nažrat a pak jim bude jedno, co komu patří"… Možná to je nějaká „estébácká provokace“, možná dotyčný pán byl třeba někdy někde velitelem Lidových milicí… Nechce se mi těm slovům věřit. Ale pokud se pan Schwarzenberg proti tomu výroku neohradí, tak nevím, co si o tom mám myslet.“

Problém je, že se tu čistá propaganda zaměňuje s prací médií. Parlamentní listy neověřují své informace, protože jim nejde o to informovat, ale manipulovat. Z daného dopisu je jasné, že i když čitatel „nechce“ citátu věřit (protože je už na první pohled nesmyslný), zafungoval na něj.

Média se dopouští mnoha chyb. I během těchto voleb. Je dobré o nich přemýšlet a analyzovat si je. Rozhodně ale neplatí teze, že převrátila názor veřejnosti vzhůru nohama.