Paroubek proti médiím

Není to žádná novinka, předseda ČSSD Jiří Paroubek vyhlásil už minulý týden, že se nebude bavit s pravicovými médii (Respekt, Reflex, Lidové noviny, Hospodářské noviny a MF Dnes). Na pondělní tiskovce uvedl slib do praxe, neodpověděl na otázky mého kolegy Ondřeje Kundry.

Drzost, arogance a papalášství, které Paroubkovo rozhodnutí doprovází, zbabělost jeho kolegů, kteří naznačují novinářům, že s Paroubkem nesouhlasí, ale bojí se proti je rozhodnutí pozvednout hlas, nejsou u sociální demokracie až tak neznámým jevem a nepřekvapují. Zákaz mluvit s vybranými médii je zároveň – pokud se Paroubek dostane k moci – začátkem cenzurních časů. Možná nebude ani nutné vydávat nějaký další zákon, který omezí média, média se začnou omezovat sama. Jen proto, aby si novináři mohli promluvit s Paroubkem.

Totiž, když Paroubek vyhlásil, že nebude mluvit s pravicovými listy, měla se proti jeho záměru zvednout velká vlna odporu ve všech médiích. Novináři měli začít například bojkotovat Paroubkovy tiskovky. Nebo naopak je navštěvovat a klást šéfovi sociálních demokratů stále tu samou otázku – proč cenzurujete některé tituly? Nebo se měli novináři dohodnout, nechat na začátku tiskovky položit otázku redaktora „zakázaného“ média a pokud by Paroubek neodpověděl, měl by zbytek novinářů až do konce tiskovky klást jednu otázku – proč jste našemu kolegovi (kolegyni) neodpověděl, proč porušujete právo novinářů na informace?

Nic podobného se na pondělní tiskovce nestalo. Poté, co Paroubek přešel dotazy našeho kolegy se jej zastalo jen Právo, a potom tiskovka pokračovala jako by se nechumelilo. Paroubek by byl neschopný politik, kdyby této novinářské neloajality nevyužil a nenašel cestu, jak začít – po nástupu do funkce premiéra - likvidovat nepohodlné tituly a ty poslušné preferovat. Něco podobného zažili naši předkové ve čtyřicátých letech. Jak to dopadlo samozřejmě víme.

Vzhledem k zahraniční cestě autora si další sloupek můžete přečíst až 25. 5. 2010.