Je po volbách. Vyhrála Opencard, všechny tři strany, které se v Praze můžou dostat k moci se zavedením červeného plastu souhlasí. S tímto faktem jsem se už smířil, s Opencard ale ne. Nějak to vyřeším.
Příští týden v tuto dobu už budou dávno spočítány hlasy pro kandidáty do senátu. Už budeme znát analýzu výsledků a třeba i předpověď, kdo se v roce 2013 stane prezidentem této země. Jak známo, bude zvolena poslední sedmadvacítka parlamentních zástupců, kteří budou o hlavě státu s největší pravděpodobností rozhodovat. S největší pravděpodobností proto, že vládní koalice slibuje přímou volbu, jenže není vůbec jisté, že ji prosadí. Jinými slovy, vše bude sečteno, dva roky by před námi neměly být žádné volby. Politické strany nebudou už muset kalkulovat s hlasy voličů a je na čase, aby s plnou parádou rozjely své reformy, škrty, souboj s korupcí nebo třeba záchranu sociálních výhod – dle nátury strany.
Je nejvyšší čas, od jarních sněmovních voleb politici lavírují. Sice něco proškrtali, ale tím plnění jejich předvolebních slibů jaksi skončilo. Co slibovali na jaře prosadit se plní jen v náznacích. Velmi nejasných náznacích. Tak to zkusím rychle zrekapitulovat.Tedy aspoň těch pár bodů, které mě opravdu zajímají.
Korupce. Zatím nulový výsledek, žádný posun v legislativních návrzích, žádná motivace k zametení s korupcí. Někde, jako třeba na ministerstvu obrany, sčítají škody po minulých vládách (na tomto ministerstvu po všech minulých vládách od vzniku samostatné ČR). Jinde si z nás dělají legraci, což je třeba případ ministerstva vnitra. Možná ta taškařice, provozovaná šéfem Věcí veřejných Radkem Johnem stála stranu nějaké to procento hlasů v komunálních a hlavně senátních volbách. Strana, která si vyšila boj proti korupci jako hlavní heslo na svůj prapor a za sto dnů ve vládě předvedla na svém klíčovém rezortu nulovou změnu, nemůže čekat od voličů nějakou milost. Práce na protikorupčních opatřeních – jako třeba na zprůhlednění veřejných zakázek – nese stopy politikaření a výmluv, které z minulosti známe z práce různých parlamentních vyšetřovacích komisí. Vláda má štěstí, že zatím žádnou větší zakázku nevypsala, tudíž ani neschválila vítěze (když ne vláda, tak ministři a jejich podřízení). Jinými slovy, zatím nepředvedla v praxi, co slibuje v teorii.
Šetření. Tam to vypadá nadějněji. Ani ne snad, kvůli navrženým škrtům. Odkládá se třeba soutěž na dostavbu Temelína. Mírně, ale přece. A mírně škrcen začíná být všemocný ČEZ. Velmi mírně – zatím asi není motivace politiků touha zastavit velkorysé rozhazování peněz energetickým molochem a jeho pochybné hospodaření, jehož úspěch a neúspěch byl závislý pouze na cenách elektřiny. Vláda má spíše strach, co s jejími voliči může udělat zdražení proudu. Podobné je to s výše zmíněnými zakázkami. Ty byly v minulosti zlatým dolem pro jejich vítěze, zlatým dolem placeným daňovými především poplatníky. Jsou tu náznaky změn, ale moudřejší budeme třeba poté, až vláda rozhodne o superzakázce na odstranění ekologických škod.
Konec politických mastodontů. Za to, že končí, nemůžou ani tak politici. I v komunálních a v senátních volbách dali voliči převážně (s výjimkou Jaroslava Palase a několika dalších) najevo, že nechtějí klientelistické vlády, radnice a vůbec zastupitelské instituce. Voliči rozhodují sice spíše o stylu politiky, dlouhodobé působení v politice není podle jejich hlasování úplnou překážkou, ale stále se čeká na zásadní změnu vládnutí.
Takže přejeme politikům ty dva roky bez voleb a budeme se v roce 2012 těšit na to, co dokážou.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
