Média přinesla zprávu o případném odchodu policejního prezidenta Oldřicha Martinů. Možná neodejde, ale i tak spekulace o jeho konci jsou dobrou zvěstí. Debata o výkonnosti policie v ruchu politiky, vzrůstající korupce a blížících se voleb už nějakou dobu zapadá, což je škoda. Policie se sice mění, ale stále se nevzpamatovala z úderů, které jí zasadili bývalí ministři Grulich a především Stanislav Gross.
Martinů není příliš vidět, to je v případě tak důležité figury špatné. Nijak nereagoval na to, když se prvním náměstkem ministra stal plukovník Jiří Komorous a pro Martinů, byť neformálně, zůstala až druhá příčka.
Za ministra Ivana Langera začala probíhat v policii reforma, jenže to byla spíše zásluha ministra, než policejního prezidenta. Důkazem je fakt, že po příchodu dalšího ministra, Martina Peciny, reformy zase ustaly. Reformy se týkaly především pořádkové a dopravní policie. Přinesly pro regiony větší pravomoci a pro policisty lepší podmínky a techniku. Nicméně se změny vyhnuly detektivním útvarům, především těm, které jsme si zvykli nazývat elitními. Protikorupční jednotce, útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a kriminálkám na krajích.
Zmatek, který zasel různými reorganizacemi ministr Gross dodnes přetrvává. Gross stavěl policii a jmenoval její šéfy s jediným záměrem, dostat policii pod politickou a především svou kontrolu. V řadě případů se mu to podařilo a policisté dodnes – s čestnými výjimkami - tak pracují. Vyšetřit větší korupci se nedaří a mezi většinou detektivů ani není vůle pálit si prsty zjištěním, že při pátrání narazí na vlivnho politika. Místo úspěšně dokončeného případu pak čekají detektiva obstrukce. O pátrání po propojení organizovanho zločinu na státní správu, politiky, ale dokonce i policisty by mohl vyprávět Jan Kubice. Policisty nekryli a nekryjí ani státní zástupci, kteří na vyšetřování dohlížejí. Chovají se často alibisticky a s prověřováním politiků a státních úředníků mají stejné problémy jako detektivové.
Takový sbor je v podstatě k ničemu a potřebuje mít v čele silnou osobnost, která odolá politickým tlakům a nepoleze do zadku svému ministrovi. Naopak bude chránit svým tělem i pověstí nezávislé vyšetřování čehokoli – a především korupce, pletichaření ve státních zakázkách, podvodům a zneužívání moci. To Oldřich Martinů nedělal, a měl odejít už dávno, nicméně proč by vláda odvolávala šéfa policie, u nějž je jakási záruka, že nechá politiky na pokoji?
Debata o odchodu Martinů by snad mohla znovu zvednout diskusi o tom, proč tu policii vlastně máme, a proč jen na výplatách do ní ročně investujeme třicet miliard korun. Proto, aby nás chránila nejen před „obyčejnými“ kriminálníky, ale před svévolí a někdy i zlovůlí mocných, kteří si z majetku státu a jeho pokladny udělali byznys na nějž doplácíme všichni.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
