Jak jsem chtěla volit v Americe

Už i Češi mohou volit v cizině, jenže v praxi to není tak jednoduché. Naopak. Český konzulát v New Yorku připravil nic netušícím návštěvníkům martyrium, které si nezadá s praktikami komunistických byrokratů.

Po příchodu k budově na Madison Avenue čeká venku na chodníku fronta stejně zaskočených žadatelů a nápis na dveřích oznamující nové bezpečnostní opatření povolující pouze pět lidí ve vstupní hale.

To by se možná dalo skousnout, pokud by poskytování konzulárních služeb bylo efektivní a žadatelé byli viditelně odbavováni v rozumném tempu, nikoliv však v případě, kdy nám po hodině čekání oznámil důvěryhodný zdroj v podobě recepční konzulátu, že v hale stále čeká stejných pět lidí, kteří tam byli před hodinou vpuštěni, a že tedy naděje na vyřízení našich záležitostí v dohledné době je mizivá.

Generální konzul ČR v New Yorku Aleš Pospíšil mi na přímou otázku ochotně vysvětlil, že nové bezpečnostní opatření plyne ze sdílení prostor budovy se Stálou misí ČR při OSN a bylo přijato po „vzájemné“ dohodě s pracovníky mise, jelikož se prý občas do misijních prostor zatoulal nějaký nezodpovědný žadatel o konzulární služby, ale jedním dechem dodal, že toto opatření se mu „také nelíbí“. Nabízí se tedy logický závěr, že toto geniální řešení bezpečnostní situace prosadil velvyslanec Stálé mise ČR při OSN v New Yorku Hynek Kmoníček. V tom případě navrhuji, ať si pan Kmoníček zkusí s námi postát dvě hodinky (i více) na chodníku za každého počasí kvůli poskytnutí úředních služeb, jejichž vyřízení by za normálních okolností trvalo 5–10 minut (např. registrace na volby). Možná by ho za tu dobu napadlo, jak zajistit prostory mise, aby se tam „nezatoulaly“ nepovolané osoby.

Další argument generálního konzula, že počet žadatelů se značně zvýšil a v hale konzulátu se tísní nepřiměřený počet lidí, naznačuje, že úřední doba od 10 do 13 hodin v pracovní dny s jedním či dvěma úředníky vyřizujícími narůstající počet žádostí je nepostačující a krajně nevýhodná pro osoby, které jsou v pracovním poměru jiném než noční přikládání do kotle. Na mou poznámku, že k mučivému postávání na chodníku jsou nuceni lidé, kteří mohou mít vážné zdravotní problémy, pan Pospíšil kontroval otázkou: „Má tu někdo zdravotní problémy?“

Ano, má. Z necelé desítky čekatelů, kteří „zbyli“ i po uplynutí úřední doby, jsme dva po hodině vzdali kvůli problémům s páteří, jež učinily naši beznadějnou výpravu značně bolestivou, nemluvě o ztrátě času a peněz. Ve frontě byla i dáma v dosti pokročilém věku, jejíž nadšení pro plánovanou první návštěvu České republiky za hodinu a půl stání silně opadlo. Pochopitelně nebyla jediná, komu nad tímto přístupem zůstával rozum stát.

Pokud chtěli pan Kmoníček & spol. tímto opatřením zviditelnit Českou republiku, rozhodně se jim to podařilo, protože nebylo jediného kolemjdoucího, který by nekontroloval, která instituce nechává stát lidi na ulici jako žebráky. Osobně mi bylo trapně, že tabulka na zdi a český lev jim tuto informaci poskytly.

Nepochybuji o tom, že konzulát i mise mají řadu objektivních důvodů k obhajobě této situace, ale to nemění nic na faktu, že současný systém odbavování návštěvníků konzulátu je neúnosný a zcela nefunkční. Způsob, jakým konzulát tuto nefunkčnost vystavuje na odiv, je zarážející a škodí jménu České republiky.

New York