AntiŠott

Olomoucký řidič Roman Smetana sám sebe o víkendu udal policii a nastoupil na 100 dní do vězení.

Nasadil tak korunu absurdnímu rozsudku Markéty Langerové, která ho za mříže poslala za to, že přimalovával jistým lidem z předvolebních plakátů – mezi nimi i manželovi paní soudkyně – tykadla.

Soudkyně by podle rozhovorů, které poskytla médiím, i ráda vyměřila Smetanovi mírnější trest, ale on byl tvrdohlavý, odmítl všechny alternativy, neměla jinou možnost. Musela postupovat podle zákona.

A to zdaleka není všechno.

Jen pár dní poté, co pan Smetana odešel do chládku, se třebíčský novinář František Ryneš dozvěděl, že má zaplatit pokutu za to, že si nainstaloval na svůj dům kameru v obraně proti útočníkům, kteří mu pravidelně demolovali okna (kvůli článkům kritickým vůči místní radnici).

Kamera vandaly rozpoznala, policie je obvinila, soud je ale nakonec osvobodil kvůli údajně nezřetelnému záznamu.

Jediný, kdo odešel s trestem, byl pan Ryneš. Úřad pro ochranu osobních údajů mu vyměřil pokutu za to, že si natáčel ulici před svým domem a kamera mohla zachycovat tváře náhodných kolemjdoucích.

Ryneš se proti rozhodnutí odvolal, ale neuspěl. Soudkyně Naděžda Řeháková uznala, že Ryneš postupoval v obraně proti vandalům logicky, ale „je třeba postupovat podle zákona“.

V Česku teď sklízí velké pochvaly odvážný mladý soudce Jan Šott (Respekt s ním přináší v aktuálním čísle rozhovor), který proslul odvážným rozsudkem nad pány Jaroslavem Škárkou a Vítem Bártou. Text rozsudku se vyznačoval tím, že se nezaměřoval pouze na formální výklad zákona, ale snažil se nalézt spravedlnost, vystihnout „ducha“ zákona.

Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa při té příležitosti prohlásil, že české soudnictví má určitě celou řadu takových „Šottů“, jen nejsou tolik vidět. Je-li to pravda, měli by dát o sobě další „Šottové“ co nejdřív vědět.

Minimálně z událostí posledního týdne se totiž zdá, že justici ovládají „AntiŠotti“.