Ženy v české politice několik let posilovaly. Teď se trend obrací

Jedna z nejurputněji přežívajících představ o tzv. ženské otázce zní, že už je dávno vyřešená, a není tedy nutné se o ní vůbec bavit, natož se jí hlouběji zabývat. Není to pravda – a i kdyby byla, dnešní společnost se mění takovým tempem, že je víceméně lhostejné, co se rozhodlo před deseti, dvaceti, natož sto lety.

Když si obdobnou logiku aplikujeme na jiné otázky, vynikne její naprostá nesmyslnost: vzestup krajní pravice není třeba řešit, protože nacismus byl poražen po druhé světové válce, na férovost voleb není nutné dohlížet, protože v roce 1990 proběhly podle pravidel, pracovní právo je zbytečné, protože v roce 1918 byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba. A vůbec – k čemu máme soud dohlížející na ústavnost, když máme ústavu napsanou černou na bílém; tak se jí snad všichni řídí, ne?

Ne. Zákony ani ústava nejsou vždy dodržovány, navíc se mohou změnit, stejně jako názory lidí. Vznikají nové problémy, jimiž jsme se v minulosti nemohli zabývat, protože jednoduše neexistovaly. I zběžný pohled do historie ukazuje, že společnost se navíc nikdy nevyvíjela lineárně, a ani dnes se zázračným automatismem neposouvá od horšího k lepšímu. Jak rychle a dramaticky se může vývoj otočit, ostatně dokládá posledních dvanáct měsíců na Slovensku.