Začne se česká justice chovat empaticky také k obětem?
Rozsudek Nejvyššího soudu v kauze dívky znásilněné otcem přináší důležitý posun
Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota a Silvie Lauder.
Je to opakující se motiv těchto newsletterů, ale pokud se něco posune k lepšímu, není v novinářském životě větší radosti než o tom napsat. Zejména u tématu, které je dlouhodobě a z podstaty věci mimořádně tísnivé a depresivní. A především v Česku, které je v mnoha ohledech jakoby zabetonované.
Případ mladé ženy z Vyškovska, kterou znásilňoval, u toho natáčel a také vydíral její nevlastní otec, vzbudil značný zájem veřejnosti a já jsem se mu letos v lednu rovněž věnovala. Pozornost vyvolalo rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který o věci rozhodoval v odvolacím řízení a nepovažoval za nutné pachatele poslat do vězení.
Rozhodnutí nepříjemně překvapilo nejen veřejnost a experty zabývající se sexuálním násilím. „Musím říci, že jsem z toho rozhodnutí v šoku,“ řekl mi tehdy vyškovský žalobce Ondřej Šrámek, který u prvoinstančního soudu navrhoval nepodmíněný trest od pěti do sedmi let. Okresní soud muže potrestal o něco mírněji, než státní zástupce navrhoval (dostal tři roky), ale nepochyboval o tom, že patří za mříže. Zmírnění na podmíněný trest, o němž rozhodl krajský soud, Šrámek nechápal: „Nerozumím tomu zdůvodnění a mám pocit, že zde selhala spravedlnost.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu