Petr Pavel ocenil boj proti hrubosti a lhostejnosti

Státní vyznamenání mají různé funkce. Mimo jiné signalizují, jaké hodnoty považuje aktuálně působící hlava státu za důležité. V teorii by měl výběr oceněných odrážet univerzální ideály dané země, ale jak jsme viděli zejména za éry Miloše Zemana, prezident se může s významnou částí společnosti dramaticky rozcházet v pohledu na to, kdo si zaslouží, nebo naopak nezaslouží medaili. Z této ostudné přehlídky připomeňme storno vyznamenání pro osvětimského vězně Jiřího Bradyho – což byla odplata za setkání jeho příbuzného, tehdejšího ministra kultury Hermana, s dalajlamou.

S nástupem Petra Pavla se situace uklidnila, i když je jasné, že ani jeho výběr není přijímán všemi. Václav Klaus kupříkladu prohlásil, že velký počet ocenění značí, že Pavel si nechal návrhy kýmsi vnutit a že sám nemůže oceněné dostatečně znát.

Nejen tím se však letošní ceremoniál, který se konal v pondělí na Pražském hradě, lišil. Pavel totiž kromě vynikajících osobností z umění, sportu, novinařiny, politiky či vojenství vyznamenal také řadu lidí pracujících v neziskovém sektoru, přičemž za pozornost stojí, do jakých kategorií je zařadil a s jakým zdůvodněním je ocenil.

Například medaili Za zásluhy 1. stupně udělil Pavel zakladatelce neziskové organizace ROSA Zdeňce Prokopové za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů. ROSA už tři dekády pomáhá obětem domácího násilí a zařadit tuto činnost do bezpečnostní kategorie je zcela namístě. Bezpečnost země se neměří jen podle toho, zda máme bojeschopnou armádu, (ne)bojíme se jít domů nočním městem nebo jak vysoké je riziko, že nám ukradnou auto. Posuzuje se také podle toho, jestli je společnost schopná a ochotná pomáhat lidem, kteří nejsou v bezpečí ani ve svém vlastním domově a jimž hrozí riziko od jejich nejbližších.