Až vás robot obejme

U vchodu uvítá návštěvníky robotický vrátný s vizáží veselého dítěte a přivolá kolegu pro styk s veřejností, dalšího vstřícného robota, který je provede továrnou. V halách tu pracují tisíce strojů: některé v podobě mechanických rukou či automatů na kolečkách, ale další mají dvě nohy a lidský vzhled. Přenášejí a umisťují díly na pracovní stoly, sestavují z nich výrobek. Lidí tu moc není, zastávají spíše funkci dozoru. „Za všechny naše roboty řádně platíme daň,“ připomíná strojový průvodce mechanismus, který společnosti umožňuje vyrovnat se s náhradou lidské pracovní síly neúnavnými automaty, jež kromě továren pronikly i do oblastí, jako je péče o seniory a pacienty. Zastanou i roli pomocníků v domácnosti či zábavných společníků.

V takovém světě ještě zdaleka nežijeme. Současní humanoidní roboti, jako je Atlas od slavné americké firmy Boston Dynamics nebo Optimus vyvinutý Teslou miliardáře Elona Muska, na propagačních videích tančí, skládají prádlo, pomáhají ve výrobě, servírují lidem nápoje nebo hrají fotbal. Žádný z nich ale ve skutečnosti nedokáže vstoupit do neznámého prostředí a rovnou v něm začít plnit úkoly. Videa neukazují, že jde o stroje buď na dálku částečně ovládané člověkem, nebo naprogramované a dotrénované k práci v předem zmapovaném terénu. Navíc jsou roboti stále dost neohrabaní. Uchopit sklenici a nalít do ní vodu pro ně představuje velkou výzvu. A dát nádobí do myčky?

„Jen se nedělejte, všichni jsme už někdy byli takhle opilí,“ komentuje ve své show americký komik Ronny Chieng neobratné počínání robota Neo 1X, jenž do myčky stěhuje vidličku a dvě sklenice celých pět minut. Přesto má svět k naplnění scén z úvodu nakročeno. Do vývoje humanoidních robotů nyní výrazně promlouvá umělá inteligence, rozbíhá se i sériová tovární výroba humanoidů a roboti podobní lidem už skutečně zastanou jednodušší úkoly dělníků v továrnách. Dosud tu pracovali většinou jen v rámci zkušebních a marketingových projektů, v poslední době se rozbíhá komerční využití.

K tomu lze přičíst zkušenosti se zdokonalováním pohybových schopností robotů, které během více než dvaceti let výzkumu shromáždili ve zmíněné Boston Dynamics. Nejnovější verze jejího robota Atlas unese až 50 kilogramů nákladu a umí se už pohybovat jinak, částečně dokonaleji než člověk. Z lehu na zádech se postaví tak, že zvedne nohy, přetočí je, chodidly se opře o podlahu v blízkosti pasu a při vstávání pak neuvěřitelně vyrotuje kolena a kyčle. Záběry cviku, který zajišťují elektrické motory bez použití hydrauliky, vyvolávají obdiv i mrazení. A zpochybňují názor některých odborníků, že humanoidní podoba se pro roboty nehodí.

„Předpovídám, že robotů bude na světě víc než lidí,“ řekl počátkem roku na Světovém ekonomickém fóru v Davosu Elon Musk, podle nějž to přinese bezprecedentní ekonomický růst. „A kdo by nechtěl, aby se mu bezpečný robot staral o děti a mazlíčky?“ dodal. Je sice znám velkými slovy a nedávno zažil další střet s realitou, když se ukázal jako nereálný jeho slib z loňského ledna, že do roka ve svých továrnách Tesla „zaměstná“ deset tisíc robotů Optimus. I další prognózy však předpovídají rychlý nástup humanoidů. Podle americké finanční společnosti Morgan Stanley může v polovině století pro lidstvo pracovat více než miliarda humanoidních robotů, z velké části v průmyslu. A již během následujících desetiletí trh s roboty svým objemem zřejmě dvakrát překoná trh s auty. Z čeho podobné předpovědi vycházejí – a jak jejich naplnění může zasáhnout společnost?

Roboti ve škole

Před čtyřmi lety zakladatel a někdejší ředitel Boston Dynamics Marc Raibert řekl, že za výrobky, jimiž se firma proslavila – patří k nim čtyřnohý průzkumník Spot podobný mechanickým psům ze seriálu Černé zrcadlo nebo předchozí verze dvounohého Atlase – stojí inženýři a tradiční programování, kdy má robot do detailů předepsáno, co má dělat. Na vývoji se nepodílelo strojové učení ani další metody umělé inteligence, které strojům propůjčují větší flexibilitu. To je dnes už minulost.

Cílem je, aby se roboti sami učili z dat, která jim nabídneme. V základu tréninkových metod tak často najdeme spolupráci robotů s velkými jazykovými modely, na nichž stojí současná AI. „Mají takový zdravý selský rozum. Přečetly celý internet, zhlédly spoustu obrázků. Když robotovi poručíte, aby uklidil stůl, poznají, že tohle je sklenice, tohle talíř, a navrhnou postup,“ vysvětluje Matěj Hoffmann, který na Fakultě elektrotechnické ČVUT učí kurz humanoidních robotů. Pak je ovšem potřeba ještě naučit robota, jak postup skutečně provést (viz rámeček Robot jako oživlá loutka).

Pracuje se také na schopnosti jemné manipulace s předměty. „Ti roboti jsou tak plynulí, tak přirození. Člověk z nich cítí skutečnou inteligenci, byť ne úplně lidskou,“ popsal reportér Will Knight v časopise Wired svůj dojem z robotických manipulátorů startupu Eka sídlícího nedaleko Massachusettského technologického institutu (MIT). Firma nevyvíjí humanoidní roboty, „jen“ chytré ruce vybavené nebývalou šikovností. Dovedou uchopit a přemístit malinu, aniž ji poškodí, zašroubovat žárovku, jemně vzít člověku z ruky svazek klíčů.

Udivující rychlostí sbírají z pracovní plochy kuřecí nugety a umísťují je do krabic na pohyblivém pásu – někdy opatrně, ale pokud nestíhají a krabice jim mizí z dosahu, zrychlí a nugety do unikajících krabic doslova házejí. Když se robot s člověkem jemně přetahuje o klíče, jako by byl hnán zvědavostí a touhou manipulovat se vším, co se ocitne v jeho dosahu. Manipulátory Eka jsou trénovány ve virtuálním simulovaném prostředí, kde se robot učí zacházet s předměty jako v počítačové hře, která počítá s jeho vlastnostmi i zákony fyzického světa: hmotností či setrvačností. 

Všechny metody výuky pomocí dat mají zdánlivě jednoduchý cíl: „Doufáme, že se robot bude učit jako člověk. Ale zatím je k tomu daleko. Fyzický svět je mnohem složitější než ten virtuální,“ shrnuje robotik Hoffmann. Sám se věnuje interakcím robota s bezprostředním okolím včetně vjemů zprostředkovaných umělou kůží. Zároveň studuje způsob, jakým se učí interagovat se světem malé děti, a poznatky přenáší právě do robotiky.

Budou se podobat lidem?

Zatímco ke vzniku domácích pomocníků schopných naplnit myčku špinavým nádobím nastíněné metody dosud nestačily, v továrnách již humanoidi zastávají nejjednodušší úkoly, jako je umisťování a utahování šroubů za přesně definovaných a neproměnlivých podmínek, překládání dílů mezi pásy a nošení břemen. Robot firmy Figure AI již zkušebně odpracoval jedenáct měsíců v továrně automobilky BMW a jeho pokročilejší verze společnost vyrábí více než sto kusů za měsíc, byť zatím hlavně pro testování.

I komerční nasazení se však stává realitou. Za ceny pohybující se zhruba v rozmezí 50–250 tisíc dolarů za robota si mohou firmy pořizovat mechanické dělníky, kteří zatím nenahradí ty skutečné, ale spíše je doplní. Manažeři však musí počítat s dotrénováním robotů pro dané prostředí a s náklady na úpravu prostoru, aby nedocházelo ke střetům robotů a lidí, stejně tak se školením personálu i najímáním pracovníků, kteří na roboty dohlížejí.

Amazon už nasazuje 10 tisíc humanoidních robotů ve svých skladech, kde převážně stěhují prázdné přepravky. Roboty zavádějí i automobilky, kromě zmíněné BMW třeba Toyota a Honda. Nejednoznačná je pozice Číny, jejíž výrobci humanoidních robotů dominovali lednovému veletrhu spotřební elektroniky v Las Vegas. Pohled na čínské roboty, kteří boxují a běhají, sice podle expertů nemusí mnoho vypovídat o schopnosti proniknout do reálného světa, ale nelze popřít, že se to čínským humanoidům částečně daří – třeba firma UBTECH Robotics už podle svého vyjádření dodala více než tisíc robotů automobilkám, logistickým firmám i počítačovému průmyslu.

V Číně existuje více než 200 startupů zaměřených na humanoidní roboty, nejvíc na světě – a jak ukázal vývoj elektromobilů nebo solárních panelů, rychlost a dravost čínských inovací hnaných velkorysou státní podporou není radno podceňovat. Ostatně humanoidního robota čínské firmy Unitree si od zhruba 350 tisíc korun už můžete koupit v Alze.

Pozorujeme-li přitom záběry robota Digit americké firmy Agility Robotics, který statečně, leč celkem pomalu a neobratně přemisťuje díly a přepravky v halách Amazonu i dalších firem s velkými sklady a ťapká při tom na dvou hmyzích nohou, napadne nás, že kolečka by na podlaze továrny byla mnohem lepší – nabídla by větší rychlost i stabilitu. Proč tedy robotici kladou takový důraz na humanoidní vzhled svých výtvorů?

Část expertů věří, že co nejvěrnější lidská podoba robotů dává smysl. Humanoid je univerzálnější a snáze operuje ve světě vytvořeném pro člověka: může chodit po schodech, překračovat překážky, procházet úzkými dveřmi, brát do rukou nástroje vymyšlené pro lidi. Pokud mu chceme změnit pracovní náplň, stačí ho přeprogramovat či nově vytrénovat – nemusíme ho konstruovat znovu. Podle profesora robotiky z MIT Rodneyho Brookse, který mimo jiné založil firmu iRobot vyrábějící známé vysavače, se však nakonec vývoj přikloní k robotům s kolečky a větším počtem rukou, z nichž každá bude vybavena jiným počtem mechanických prstů. A některé ruce mohou mít místo prstů přísavky či jiná zařízení.

„Bude existovat spousta robotů různého vzhledu pro plnění specializovaných úkolů. Stále je ale budeme nazývat humanoidními roboty,“ tvrdí v jednom ze svých esejů. Komu dá budoucnost za pravdu, se možná dozvíme už brzy. Armáda robotů ve skladech a jejich průnik do automobilek nebo třeba nemocnic, kde již začínají asistovat špatně se pohybujícím pacientům, umožní shromáždit obrovské množství technických i byznysových dat. Ta ukážou, kam se vývoj vydá.

Připraví nás o práci?

Ať už ale budou mít humanoidní roboti jakoukoli podobu, jejich příchod se projeví na pracovním trhu. Vodítkem může být aktuální nástup velkých jazykových modelů, který provázejí nebývalé obavy ze ztráty zaměstnání. Tento strach nicméně dlouhodobě přiživuje rétorika tvůrců umělé inteligence a některých dalších firem v Silicon Valley, které v poslední době propouštějí zaměstnance s argumentem, že díky AI už jich tolik nepotřebují. Například Dario Amodei, šéf firmy Anthropic, která stojí za modelem Claude, varoval, že nezaměstnanost v USA se může kvůli AI vyšplhat na 10–20 procent. 

Ekonomové tyto obavy spíše tlumí mimo jiné s odkazem na data z pracovních trhů, která podobnému propadu nenasvědčují. Jak připomíná týdeník The Economist, argumentují tím, že pokud technologie nahradí lidi v některých profesích, obohatí to jiné. A jejich pracovníci pak výdělky utratí za služby a zboží, jež vytvoří nová místa – obdobně jako při minulých technologických revolucích.

Mezi vlivné odborníky, kteří mírní nadšení i zděšení z nástupu AI, patří Daron Acemoglu. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2024 působí na MIT a zkoumá mimo jiné dopady robotizace a nástup velkých jazykových modelů. V dřívějších průkopnických pracích dokázal, že zapojení průmyslových robotů do výroby v USA zvýšilo produktivitu, ale také vedlo ke ztrátám pracovních míst a poklesu mezd: předloni zveřejnil odhad, že využití AI zvýší HDP Spojených států v příštích deseti let o zhruba jedno procento. V prorokované skutečně masové propouštění však nevěří.

Časopis MIT Technology Review minulý týden připomněl, že data turecko-americkému ekonomovi zatím dávají za pravdu. Dokonce i v nástupu AI agentů schopných plnit samostatně úkoly vidí Acemoglu spíš užitečné doplňující nástroje. Jako příklad uvádí lidského technika u rentgenu, který zvládá desítky úkolů od sestavení anamnézy po třídění mamografických snímků. Při tom dokáže přecházet mezi různými formáty, databázemi a způsoby práce; kolik nástrojů by na to samé potřebovala AI, ptá se řečnicky Acemoglu.

Nicméně i obvykle věcný The Economist právě minulý týden vydal článek s titulkem „Připravte se na AI apokalypsu na trhu práce“. Varuje v něm státy, aby se nenechaly zaskočit bezprecedentní možností, že jsme skutečně dospěli na konec jedné éry lidské práce, a spojuje vývoj AI a robotiky. Vládám radí připravit recepty včetně chytrých daňových reforem, které by vedly k většímu zdanění kapitálu na úkor zdanění lidské práce. Jinak by lidští pracovníci mohli přestat být rentabilní (podobně jako koně v éře automobilů).

I filozof David Černý, který působí v Akademii věd ČR a Centru Karla Čapka pro studium hodnot ve vědě a technice, má za to, že pravděpodobně stojíme na prahu revoluce, která nepromění zdaleka jen pracovní trh, ale celou společnost. Roboti podle něj změní význam toho, co to znamená být učitelem, pečovatelem, přítelem nebo milencem – až začnou tyto role od lidí přebírat.

„Máme teď v rukou to, jestli vznikne společnost dobrá a spravedlivá,“ říká s tím, že je nejvyšší čas debatovat o regulaci jako v případě AI. A také o nějaké formě zdanění robotů, která by pomohla kompenzovat ztráty na trhu práce a třeba usnadnila i zavedení základního nepodmíněného příjmu. Daň z robotů už před skoro deseti lety prosazoval zakladatel firmy Microsoft Bill Gates, kritici namítají, že by zabrzdila inovace a omezila konkurenceschopnost oproti zemím, které by ji nezavedly.

„Někdy se říká, že nám roboti vezmou práci. Já v pozadí téhle debaty vidím alibismus až technodeterminismus. To nebudou roboti, ale lidé, a konkrétně velké technologické firmy, které nesou odpovědnost a jde jim především o maximalizaci zisku,“ upozorňuje však zároveň David Černý. 

Přinášet radost

Představa všudypřítomných robotů s lidskými rysy ovšem po vyřešení mechaniky i trhu práce může narazit na „měkčí“ překážky – neochotu zákazníků si mechanické pomocníky a společníky pořizovat. Jak napovídají průzkumy, mnozí lidé nadšení technooptimistů nesdílejí a své děti nebo domácí mazlíčky by asi zatím do rukou robotů spíše nesvěřili. Švédská společnost Hexagon loni na podzim zjišťovala postoje k robotům mezi 18 tisíci lidmi v devíti státech. Výsledek potvrzuje, že v asijských zemích jako Jižní Korea, Japonsko nebo Čína se roboti dočkají vřelejšího přijetí než třeba ve Velké Británii, Německu či USA.

Zatímco zhruba tři čtvrtiny lidí v Číně už mají s touto technologií zkušenost a rády by měly robota na pracovišti za kolegu, pouze necelá třetina oslovených respondentů v Británii někdy v životě přišla s robotem do kontaktu. Kromě rozšířeného strachu, že roboti připraví lidi o práci, patří mezi nejskloňovanější obavy i to, že někdo roboty hackne nebo se „splaší“ a napáchají škody.

Podle expertů přitom podoba interakce mezi lidmi a roboty do velké míry záleží i na popkulturních obrazech a příbězích, které ve společnosti převládají. Je rozdíl, jestli se člověku při setkání s robotem vybaví terminátor, robůtek VALL–I uklízející planetu Zemi nebo android Astro Boy z populární manga série, který oplývá emocemi a snaží se žít jako normální kluk. Nemluvě o tom, že v japonské kultuře je rozšířená šintoistická víra, že hory, stromy, ale třeba i sochy mají svou duchovní podstatu, což se přenáší i na roboty.

V této souvislosti je pozoruhodné, že přehnaná snaha imitovat lidskou podobu u robotů včetně kůže, očí či vlasů mívá spíše odstrašující účinek. To se zpravidla rychle projeví ve chvíli, kdy se takový android začne hýbat, mluvit. Není náhoda, že nejpokročilejší humanoidi dneška, kteří by v budoucnu mohli sloužit v domácnosti, nemají lidskou tvář. Výjimkou jsou sexuální roboti, jejichž uživatelé realistickou imitaci lidského těla z pochopitelných důvodů vítají, zatím však jde spíš o vylepšené sexuální figuríny.

„Česká společnost nemá s roboty velkou zkušenost a její představy jsou ve vleku hollywoodských stereotypů,“ odpovídá socioložka Lucie Vidovićová na otázku, jaký vztah mají lidé k robotům v jejich etymologické kolébce 105 let po premiéře R.U.R. „Když se ptáme, jestli by robot mohl vynášet odpadky, nikomu to nevadí. Ale kde už narazíte, bývá otázka na zpracovávání osobních údajů nebo čtení pohádek dětem,“ popisuje hranice intimity sociální vědkyně z Masarykovy univerzity, která v minulosti ve spolupráci s ČVUT a organizací ŽIVOT 90 zkoumala vliv sociálního robota Peppera v domově pro seniory.

„Jedno z velkých zjištění je, že se lidé nebaví jen s technologií, ale také díky technologii. Robot dokázal svést lidi dohromady. Utvářeli kolem něj skupiny, které vůči němu projevovaly různé emoce, a ve výsledku bylo jedno, že občas selhával, padal a někdy mu trvalo opravdu dlouho, než odpověděl,“ popisuje s tím, že robot pojmenovaný Pepa sklízel u seniorů největší úspěch v roli stand-up komika. „Úvaha nad tím, že by roboti měli lidem přinášet do života také radost, často chybí, přitom právě tam se skrývá obrovský potenciál,“ poznamenává socioložka.