Parkour je něco jako modernější a zábavnější Sokol

Devět školáků – osm chlapců a jedna dívka – se snaží sofistikovaným skokem překonat nízkou překážku. Cvik připomíná hvězdu, ale je prováděn s pokrčenýma nohama a je mnohem méně uhlazený, než kdybychom ho sledovali na lekci gymnastiky. Po pár opakováních lektoři před skok přidávají ještě prvek zvaný speed step – krok, díky němuž lze rychle a elegantně překonat třeba nižší zídku. 

Toto spojení už dává některým dětem zabrat. Většina z nich nejprve provede speed step, pak se na pár vteřin zarazí a přemýšlí, jak pokračovat do „street verze“ hvězdy. Jednomu chlapci se z návalu nových informací úplně zamotají končetiny a zapomene i první krok prvku, který už dávno zná. „Máš v tom zmatek! Klasický speed step,“ říká trenér a jemně malého sportovce navádí zpět. Na konec fronty, kde dostávají další instrukce od dvou mladých lektorů, se některé děti vracejí tou nejjednodušší možnou cestou, jiné v návalu energie hopsají přes další překážky, tu a tam se některé z nich zavěsí jednou rukou za hrazdu nebo za hranu umělé zdi. 

„Tohle už je pokročilejší skupina. Většina sem chodí rok nebo dva a už trochu vědí, o co jde,“ vysvětluje Filip Mašek, lektor pražského týmu In Motion Academy, který se zabývá pohybovou disciplínou zvanou parkour. S trénovaným skokem se proto může se skupinou za chvíli přesunout do doskočiště vyplněného podobně jako v gymnastických tělocvičnách měkkým molitanem, kam jeho svěřenci dopadají při akci z větší výšky.

Dva mladí lektoři, kteří trénink pro děti ve věku od 10 do 14 let vedou, postupují systematicky. K jednoduchému pohybu postupně přidávají složitější variace, skoky na zemi se dostávají do větší výšky, připojují se k nim rotace složitější na koordinaci. Vysvětlují, které svaly je třeba při pohybu zapojit, na jakou část těla se soustředit. 

Parkour se objevil na scéně před více než čtyřiceti lety ve Francii a lze ho shrnout jako „umění pohybu“ v městském prostoru. Ideově má blízko k dalším „street disciplínám“, jako je skateboarding, bmx nebo třeba breakdance, a jeho smysl lze shrnout do ambice „přemístit se z místa na místo co nejefektivněji a s grácií, někdy za použití akrobatických prvků“.

Postup, kdy se jeden pohyb nabaluje na druhý, má hodně blízko třeba k současnému tanci a není náhoda, že Filip Mašek před zraněním kolen působil v Cirku La Putyka nebo v souboru Národního divadla Laterna magika. Obě uskupení vycházejí ze současného tance (reakce na rigidní prostředí klasického baletu) a nového cirkusu (propojení cirkusové akrobacie s divadlem i tancem) a obě staví na všestranných aktivitách, které zaměstnávají a rozvíjejí celé tělo. 

Tělocvična se nachází v odlehlé části pražského Žižkova zvané Jarov. Bývalou průmyslovou halu parkouristé přebudovali na cvičební prostor v roce 2016, tehdy byla v Česku vůbec první a od té doby se objevilo několik dalších. Zhruba posledních patnáct let popularita parkouru enormně rostla, mimo jiné i díky globálním hvězdám tohoto sportu, které postupně obsadily YouTube (jako třeba český sportovec Tary, jehož videa odebírá půldruhého milionu lidí).