Mírová mise Evropy a realita

Britský premiér Keir Starmer a francouzský prezident Emmanuel Macron v tom mají jasno. Oba jsou ochotni poslat své vojáky na Ukrajinu na mírovou misi – tedy na takovou, která by po uzavření míru mezi Kyjevem a Moskvou pomáhala zajišťovat to, aby se konflikt znovu nerozhořel. Francie i Velká Británie ale účast svých armád na misi podmiňují tím, že se plánu budou účastnit i Spojené státy – a také proto chce Starmer spolu s Macronem jejich plán na mírovou misi představit na konci února přímo Donaldu Trumpovi. Ve zkratce – podle jejich představ by na Ukrajinu evropské státy vyslaly maximálně 30 tisíc vojáků. Ti by stáli dále od linie dotyku a chránili by klíčovou infrastrukturu, jako jsou třeba jaderné elektrárny. Podle britského deníku The Telegraph Starmer během setkání vyzve Trumpa, aby ponechal americké stíhačky a rakety v zemích NATO ve východní Evropě – ty by měly být připravené reagovat na případnou budoucí ruskou agresi. Americký ministr obrany Pete Hegseth už řekl, že američtí vojáci na Ukrajině rozmístěni nebudou – nevyloučil ale případnou americkou podporu, jako je třeba logistika. Američané už také začali zjišťovat, co všechno by Evropa byla schopna a ochotna k udržení míru na Ukrajině udělat – americký zvláštní zmocněnec pro Ukrajinu, vysloužilý generál Keith Kellogg, prý evropským státníkům během svých současných cest kontinentem pokládá „otázky na tělo“, jak ve vysílání Českého rozhlasu řekla vrchní ředitelka bezpečnostní a multilaterální sekce na ministerstvu zahraničních věcí Veronika Stromšíková. O tom, zda něco takového bude vůbec možné, rozhodnou mírová jednání. A Rusko zatím naprosto rezolutně vyloučilo, že by přistoupilo na přítomnost vojáků ze zemí NATO na Ukrajině – a to i v případě, že by mise nebyla „pod vlajkou Aliance“. Jaké jsou tedy hypotetické scénáře? Kdo a za jakých okolností by mohl dohlížet na mír na Ukrajině? A jak silný mandát vlastně takové mise můžou mít?

Co je nepřijatelné