Kam teď, liberálové?

Liberální politika byla kdysi jedním z vítězů sametové revoluce 1989, později ale nikdy neměla v Česku na růžích ustláno. Její reprezentanti sice seděli v nejedné vládě, tam se ale podezřele snadno nechávali přehlasovat, takže tolerantně laděné zákony, které by zvětšily prostor pro svobodu jedinců vůči státu a nejrůznějším omezujícím tradicím, se tu nikdy neprosazovaly snadno. Česko se v posledních třech dekádách naopak předvedlo jako nečekaně konzervativní a opatrná společnost vždy, když mělo odbourávat byrokracii, rušit regulace podnikání, vydat pracovní víza cizincům, povolit sexuálním menšinám uzavírat sňatky nebo nechat lidi trpící bolestí usušit konopí a vylisovat si z něj hojivou mast. 

Ani vládní koalice vedená Petrem Fialou nikdy nehýřila ochotou vyjít liberálně smýšlejícím voličům vstříc, přitom v letošních podzimních volbách bude jejich hlasy nutně potřebovat, a to hlavně v Praze, kde se rozděluje hodně mandátů. Jestli je dostane, je však po minulém týdnu zase o něco méně pravděpodobné. Volby se totiž odehrají bez účasti Markéty Pekarové Adamové (MPA), která ohlásila odchod z vysoké politiky ze zdravotních důvodů. 

Ochránit před útoky