Když člověk přestane být nervózní úplně, je to začátek konce

Do anglické Premier League přestoupil na přelomu roku Antonín Kinský. V Tottenhamu, kde od Nového roku působí, si okamžitě připsal dvě čistá konta. Jedno navíc proti favorizovanému Liverpoolu. Česko tak má v anglické nejvyšší lize již osmého brankáře. S tím historicky úplně nejúspěšnějším jsme se na dálku spojili poté, co měl Kinský odehrané dva zápasy. „Jeho začátek byl velmi dobrý,“ říká k jeho počátečním výkonům Petr Čech.

Jak jste byl na přelomu roku v kontaktu s Antonínem Kinským?

Byl jsem dříve pod stejnou agenturou jako on, takže jsme spolu ke konci roku probírali rizika a přínosy jeho možností. Poté přišla nabídka Tottenhamu. On osobně i jeho rodinné zázemí to mají nastavené natolik dobře, že ani moc radit nepotřebují. Ale můj názor coby úsudek někoho, kdo v Premier League patnáct let působil, a přicházel do ní navíc ve stejném věku, znát chtěl. 

Jaký byl?

Že by tu příležitost měl využít. Samozřejmě není stoprocentně garantované, že se mu hned bude dařit a bude chytat všechny zápasy. Navíc přicházet do Anglie v lednu nemusí být jednoduché, česká liga má delší zimní pauzu, zatímco hráči v Anglii jsou v běžném provozu. Nicméně příliš velkou pauzu neměl a bylo jasné, že připravený je. Navíc měl možnost jít do klubu, kde věděl, že dostane hned příležitost a pak to bude jenom na něm – to se často nestává. Považoval jsem to za příležitost, která se neodmítá. Do hry samozřejmě vstupuje i komunikace mezi kluby a mezi hráčem a trenérem. A zda si vše sedne: způsob hry nebo práce. To se povedlo a viděli jsme, že jeho začátek byl velmi dobrý. Jenom si tím pro sebe nastavil velmi vysokou laťku, kterou teď nebude jednoduché udržet.

Když se ohlédnete za svými začátky, jak se anglické prostředí proměnilo za dvacet let z hlediska fanoušků, médií nebo samotných klubů?

Doba se posunula, tehdy to mladší hráči měli složitější. A speciálně u brankáře platil úzus, že pokud mu není přes pětadvacet, není ještě zralý na to, aby mohl nastoupit v takové soutěži. Člověk si to musel vydupat a doufat, že mu někdo navzdory zažité praxi dá šanci. Zvláště v posledních deseti letech ale vidíme, že mladí hráči dostávají mnohem víc příležitostí, nejen v Anglii. V Barceloně mají sedmnáctiletého Yamala, třeba v Arsenalu začínal v podobném věku Bukayo Saka. 

Čím si vysvětlujete, že prostor pro mladé hráče je teď větší?

Kluby a trenéři pochopili, že nejde jen o věk a zkušenosti, ale také o individuální schopnosti a kvality. Když máte hráče, kteří jsou mentálně vyspělí a dokážou si s tlakem poradit, není na co čekat. Už jsem zmiňoval ty, kteří šanci dostali a obstáli, stali se dokonce oporami svých týmů – a to ukáže cestu i dalším. Hodně jde o mentální připravenost, řada hráčů neustojí tlak už proto, že Premier League je nejsledovanější soutěž na světě. Když se mladému fotbalistovi na začátku daří a nastaví vysokou laťku pro hodnocení svého výkonu, může být velice rychle negativně ovlivněn tímto kolotočem.

I na tohle všechno už kluby systémově myslí?

Ano, přístup se, co se psychické připravenosti týče, změnil. A věřím, že mladší hráči budou čím dál lépe připravení na to, aby zvládali tlak a očekávání. Vždycky ale záleží na jednotlivci, jak se s tím vyrovná, až tlak opravdu přijde. Ale zároveň je také nutné říct, že spousta mladých hráčů nad tím moc nepřemýšlí. Když je člověku dvacet a stane se oporou týmu, v podstatě předběhne svoji dobu a nemá moc co ztratit.