Kdybyste se mě ještě před několika lety zeptali, kam bych chtěl jet na dovolenou, zcela určitě bych neřekl: Polsko. Dlouho mi přišlo, že v Evropě jsou atraktivnější země k objevování. Polsko jsem už jednou nebo dvakrát krátce navštívil a to, co jsem viděl, mě příliš nenadchlo. Má sice moře, ale „jen“ studený Balt, který přece nesnese srovnání s divokým Atlantikem nebo romantickým Středozemním mořem. Má sice hory, ale nejsou tak vysoké jako Alpy nebo opuštěné jako ty na dalekém severu ve Skandinávii. Má sice Varšavu, ale ta nemá ani Eiffelovku, ani Gaudího domy, ani Buckinghamský palác. Prostě průměr.
Objevovat si pro sebe Polsko jsem začal, až když jsem přes něj víc cestoval kvůli válce na Ukrajině. A s tím doznal proměny i můj pohled na něj. Začal jsem poznávat města i venkov: nekonečné borové lesy u ukrajinských hranic mi připomněly krajinu z dob studií ve Švédsku, většina měst mě něčím příjemně překvapila. Varšava svojí energií, parky a skvělými muzei, Krakov a Vratislav samozřejmě svojí minulostí, ale i kavárnami a mladými lidmi, Lodž jistou neuspořádaností, ze které se postupně vylupuje hezké město.
Cílem těchto řádků není si Polsko idealizovat, každopádně však tato země stojí za větší prozkoumání. Navíc jsou to naši sousedé a ti, jak známo, se tu a tam mají navštěvovat, protože to přispívá k dobrým vztahům. A někdy to může být i zábavné. Takže jsem uvítal, že České dráhy ve spolupráci s polskou železnicí před Vánocemi otevřely pravidelný a zbrusu nový spoj pendlující mezi Prahou a Gdaňskem u Baltského moře.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
