New Yorkem všichni jenom procházejí. Ale mohou v něm zanechat stopu

Dohromady je dala práce v Českém centru v New Yorku. Jedna z nich byla filmařka čerstvě oceněná studentským Oscarem za snímek Kdo je kdo v mykologii Marie Dvořáková. Druhá zase fotografka, která se touží prosadit v uměleckém prostředí rušného velkoměsta a chystá svoji první výstavu portrétů, Marie Tomanová. Tady se začal odvíjet vznik časosběrného dokumentu Svět mezi námi, který právě vstupuje do českých kin a mapuje cestu Tomanové od prvních výstav po zakázky pro Vogue nebo Instagram i vytouženou návštěvu domovského Mikulova po osmi letech. 

Obě jste dlouhou dobu žily, a Marie Tomanová stále žije, v New Yorku. Tamní lidé jsou častý námět jejích fotografií. Jak se v tomto městě nyní žije po zvolení Donalda Trumpa?

Tomanová: Hodně se toho změnilo. Všichni v mé bublině doufali, že se to tímhle směrem nebude ubírat. Ale není to něco, co by bylo viditelné na ulicích a bylo poznat hned. Lidé si to nosí v sobě a bude to mít dlouhodobější dopad na jejich životy. Třeba já v Americe nemůžu volit, nemám tam žádný politický hlas, což mě mrzí, protože tam žiju a plánuju žít i v budoucnu.

Dvořáková: V postcovidové době bylo vidět a cítit, že se zvedla kriminalita. Za doby mých studií na New York University jsme například do noci vysedávali na Washington Square, bylo to strašně příjemné místo, to se pak změnilo a lidé mě varovali tam chodit po desáté večer.