Událost týdne: Mistrovství neodhadnutelnosti Aloise Švehlíka 

Že bude hercem, prý tušil odjakživa a velmi o to usiloval. I proto jej rozhodnutí o nepřijetí na DAMU v roce 1962 zaskočilo a nesl ho úkorně. Svou cestu si ale velmi rychle našel a na přímluvu svého kamaráda Pavla Landovského nastoupil ještě tu sezonu do klatovského divadla. Právě tady se započala kariéra Aloise Švehlíka – jednoho z nejvýraznějších herců své generace, který zemřel 2. dubna ve věku 85 let.

„Každá cesta je trnitá,“ konstatoval s pokorou v dokumentu České televize z roku 2010 o své pouti, která vedla od Klatov přes divadla v Mostě, Olomouci a Liberci (s nímž splynul nejvíc) až do Městských divadel pražských a následně do Národního divadla. Ačkoli byl samouk, okamžitě se vypracoval a všude se mu začalo dostávat především charakterních rolí – namátkou ztvárnil Camilla Desmoulinse v Dantonově smrti nebo Petra Verchovenského v adaptaci Dostojevského Běsů od Alberta Camuse. A brzy pro něj začali být tito hrdinové typičtí. 

Švehlík s sebou na jeviště a následně i na plátno nebo televizní obrazovku přinášel uhrančivé napětí pramenící z rozporu mezi zjevným a deklarovaným správňáctvím, které ale z nitra narušuje jistá nepříjemnost. Charakternost v jeho podání byla vždy spíše chladná než jednoznačně sympatická. Vždy jako by to byla spíš otázka volby než jasně daná přirozenost. Po celou dobu na plátně si u něj publikum vlastně nemohlo být úplně jisté, že udělá tu správnou věc. To činilo jeho herectví podmanivým – a v mnohém to odpovídalo naturelu zahraničních hvězd Clinta Eastwooda a Götze George coby komisaře Schimanského, které ostatně dlouhé roky daboval.

Naplno tuto nedostižnou schopnost projevil v roli učitele v důchodu z filmu Na střeše, který režíroval Jiří Mádl. Nerudný a nepříjemný profesor Rypar se tu nečekaně sblíží s mladým vietnamským mužem Songem, jemuž začne pomáhat. Půvabný je samotný závěr filmu, kdy Song rošťácky a ve snaze o udobření dloubne podrážděného Rypara do brady. Na pár okamžiků vůbec není jasné, jak to učitel vezme. Jestli vybuchne vzteky, nebo se nečekaně dobrácky usměje tak, jak by si všichni přáli. Právě z této neodhadnutelnosti pramenilo jeho mistrovství.