Seriál týdne: Úspěchy žen, které podle mužů neměly ve svých oborech co dělat

„Víme, že nám kolegové přezdívají menstruační komando,“ říká lékařka Barbora East. Jako specializaci si zvolila „mužský“ obor, chirurgii. Sexistické přízvisko dostala s kolegyněmi za iniciativu Ženy v chirurgii. Lékařka a vědkyně je hrdinkou prvního dílu dokusérie Potížistky (dostupná na iVysílání České televize) – K čemu je ženám studium? Díl má ještě další hrdinku – historicky druhou českou lékařku Annu Bayerovou, která ve druhé půli 19. století získala titul ve Švýcarsku, kde už tehdy mohly ženy medicínu studovat. Doma jí byl ale k ničemu, podle mužských autorit u nás neměly ženské v medicíně co dělat.

Spárování osudů žen oddělených časem, ale spojených často podobnými výzvami a překážkami, zvolily autorky jako klíč celé série. Dovoluje jim ukázat, co se změnilo (hodně), ale i co zůstalo (překvapivě) stejné. Navzdory představě, že už tu panuje naprostá rovnoprávnost a ženy si mohou dělat, co chtějí. V dalších dílech se „potkají“ třeba politička Milada Horáková a aktivistka Johana Nejedlová, jež pomáhala prosadit změnu definice znásilnění. Československá běžkyně na dlouhé tratě Jaroslava Jedličková a triatlonistka Aneta Grabmüllerová Soldati. Režisérka Věra Chytilová a výtvarnice Marie Lukáčová.

Potížistky volí prestižní oblasti, které nabízejí silné obecné téma – například ženské tělo a jeho limity (sport) či krása jako nejvyšší hodnota ženy (umění). Konkrétní osudy slouží k pojmenování systémových důvodů nerovnosti, ukazují také neviditelné bariéry, nastavení na mužskou normu či přetrvávající mentální vzorce, které plnému zrovnoprávnění v praxi stále brání. Koláž s nádechem sociální historie propojující rozhovory odborníků, archivy a hravou animaci je divácky atraktivní. Stejně jako patnáctiminutová stopáž. Témata, která by vydala na hodinové dokumenty, jsou tu sice nevyhnutelně zjednodušená, ale nejsou zjednodušující. Potížistky jsou svižnou, potřebnou osvětou. Ukazují, co dlouho nebylo – a stále není – dost vidět: úspěchy žen.