Dělat si legraci z něčeho, co mě převyšuje? To nemohu

V květnu mu bude sice teprve devětatřicet, setkání s ním a jeho tvorbou nás však okamžitě přenese o několik desetiletí zpět. Do doby, kdy se v umění věčně neřešilo, zda je důležitější obsah, nebo forma, kdy bylo ideálem, aby obsah s formou tvořily vzájemně vyvážený celek. V Česku aktuálně nenajdeme moc lidí, na jejichž tvorbu by člověk hleděl uhranutě a s vnucující se otázkou, jak mohl někdo s takovou nenucenou zručností vytvořit něco s tak silným poselstvím, že je o tom nutné přemýšlet ještě hodně dlouho po návštěvě výstavy. Přesvědčit se o tom lze aktuálně v expozici Prometheus (Προμηθέας), kterou Marku Škubalovi v hlavním městě uspořádalo Centrum současného umění DOX.

Začátky v Bradavicích

Cestu k umění si našel už jako dítě, a když se po základní škole rozhodoval, kam jít studovat, vybral si Střední uměleckoprůmyslovou školu Zámeček na okraji rodné Plzně. „Je to stará vila, jejíž dvě věže se tyčí nad krajinou podobně jako v Potterovi bradavická škola,“ vzpomíná umělec, který si za obor vybral kamenosochařství. Možná právě tehdy se v něm probudila jeho dnes už proslulá romantická duše. Zámeček byl pro něj vedle lokace a samotného studia určující ještě v jedné věci. Potkal se tu s několika spolužáky a spolužačkami, které víc než aktuální trendy přitahovaly starší kulturní epochy. A mezi nimi vynikal malíř vystupující dnes pod pseudonymem Siegfried Herz.

Škubal si stejně jako Herz záhy uvědomil, že i do výtvarných směrů, které si svou zlatou éru prožily na přelomu 19. a 20. století, se dají vkládat ryze současné a nezaměnitelné osobní emoce. Že být symbolistou či dekadentem může být umělec klidně i více než sto let poté, co emočně rozjitřené epoše „fin de siècle“ odzvonilo. V roce 2006, kdy střední školu dokončoval a dostal se na pražskou AVU, ho v tomto přesvědčení podpořil zážitek z návštěvy výstavy V barvách chorobných v Obecním domě. Na přehlídce sestavené kurátorem Ottou M. Urbanem poprvé uviděl originály mnoha českých dekadentů, jejichž tvorbu dodnes považuje za svůj iniciační vstup do umění: Ladislava Šalouna, Jaroslava Panušky, Richarda Teschnera nebo Huga Steinera-Praga.