Určitě se s ním shledám. Musím. Tragické i šťastné příběhy lidí, které unesl Hamás 

Kolona čtyř sanitek s policejním doprovodem dorazila předminulý čtvrtek před Ústav soudního lékařství Abú Kábir na předměstí Tel Avivu přesně v jednu odpoledne. Z hraničního přechodu v Pásmu Gazy jim to sem trvalo tři hodiny, přičemž cestu lemovaly zástupy truchlících Izraelců. Příjezd sanitek s rakvemi bratrů Bibasových – v době úmrtí desetiměsíčního Kfira a čtyřletého Ariela – a boj o vydání těla jejich matky Širi byl nejsmutnějším dnem od 7. října 2023, kdy samopaly, kulomety a protitankovými střelami vyzbrojení teroristé Hamásu vtrhli z Pásma Gazy do Izraele a v kibucech poblíž hranice pozabíjeli 1175 lidí; dalších 251 včetně žen a malých dětí odvlekli do Gazy. Mezi nimi byla i rodina Bibasových a právě v zajetí zavraždění sourozenci Kfir a Ariel jsou nejmladší vydané oběti krvavého nájezdu. 

Rychle ven, už vzlétli

O tři dny později střídá žal radost. V sobotu se od brzkého rána začínají lidé scházet na náměstích po celé zemi, aby společně u velkých televizních obrazovek oslavili návrat šesti přeživších rukojmích, kteří v podzemních kobkách kdesi v Pásmu Gazy strávili 505 dní. Ven se dostali díky dřívější dohodě o příměří mezi Hamásem a Izraelem, jejíž součástí je dočasné zastavení izraelské ofenzivy v Gaze a postupná výměna části rukojmích za palestinské radikály a teroristy držené v izraelských věznicích. Dnes je radost o to větší, že se teroristé – zřejmě ve snaze překrýt mezinárodní pobouření nad vraždou dětí Bibasových – rozhodli pustit na svobodu místo každý týden obvykle tří unesených jejich dvojnásobný počet.