Nejít do školy, nemít ambice

Když předminulý týden zemřel kreslíř Respektu Pavel Reisenauer, shodli se autoři nekrologů, že Česko ztratilo nejen nadaného malíře, ale i jedinečného glosátora veřejného dění. Jeho příběh je příběhem přirozeného talentu, který vyrůstal navzdory systému a jeho vzdělávacích či uměleckých institucí.

Žádný užitek

Vydavatel časopisu Babylon Petr Placák poznal Pavla Reisenauera někdy v deváté třídě na konci sedmdesátých let. Reisenauer bydlel v činžáku na Petřinách, několik stanic tramvají od Placáka. Po prázdninách nastupoval na gymnázium, Placák na učňák, rychle si ale padli do oka. „Zaujalo mě, jak moc byl jiný než ostatní,“ vzpomíná Placák. „Ke všemu byl skeptický, všechno bylo pro něj blbě, možná kromě fotbalu. Byl úplným opakem typu zapálený svazák. On naopak budil dojem, že není zapálený vůbec pro nic. To mi imponovalo.“