Proč Ukrajina mění velitele své armády?

Odvolání generála Valerije Zalužného z čela ukrajinské armády nepřišlo jako blesk z čistého nebe. Média o napětí mezi ním a prezidentem Volodymyrem Zelenským spekulují řadu měsíců. Otázkou nebylo, zda k němu dojde, ale spíše to, kdy přesně a jak klíčovou výměnu populárního vojáka Zelenskyj vysvětlí veřejnosti. Prezident nakonec řekl, že ozbrojené síly vyžadují obměnu, že bude širší a jejím cílem je vnést do vrcholného armádního týmu novou energii. Za nástupce Zalužného označil generála Oleksandra Syrského, který dosud vedl pozemní vojska. 

Zalužnyj je mužem, pod jehož velením ukrajinská armáda zaznamenala zásadní úspěch: ubránila se ruskému útoku, jehož cílem bylo v zimě 2022 podmanit si celou zemi, zabít nebo uvěznit Zelenského a dosadit na jeho místo Moskvě podřízeného loutkového prezidenta. K tomu, jak známo, z velké části i díky vojenským schopnostem Zalužného nedošlo. Jeho vynucený odchod proto přináší dvě otázky: co se v původně sehraném tandemu Zelenskyj-Zalužnyj zadrhlo a co znamená konec generála pro další schopnost Ukrajiny úspěšně se bránit.

Příliš populární

Kdy přesně nastal mezi oběma muži rozkol, se dosud neví, zahraniční korespondent týdeníku Time Simon Shuster ve své knize o Zelenském píše, že každopádně trvá dlouho. V téhle souvislosti zmiňuje generálova slova na adresu prezidenta, která měl pronést, když Zelenskyj loni na jaře tlačil na spuštění ukrajinského protiútoku. „A s čím ho máme provést?“ měl reagovat Zalužnyj s tím, že k velké ofenzivní akci nemá armáda dostatek zbraní a že je nutné vyčkat na jejich doplnění.

Zelenskyj ale trval na svém, výsledek je dnes známý. Ukrajina – i kvůli nedostatku zbraní – neprošla přes ruskou obranu. Zelenskyj, tvrdí pozorovatelé dění na frontě, měl přitom vždy směrem k veřejnosti a západním politikům tendenci líčit věci optimističtěji, než jak vypadá realita. Mluvil hlavně o úspěších, velké ztráty na bojišti a malé posuny dopředu spíše zamlčoval. Mohla za tím být obava, že kdyby byl upřímnější, hlavně západní publikum a tím pádem politici přestanou Ukrajinu intenzivně podporovat. Protože tváří v tvář tomu, co možná nechtějí vidět a slyšet – že totiž obrana proti výrazně početnější armádě agresora jde pomaleji, než si představovali –, začnou pochybovat, zda má pomoc ještě cenu.