Bianca Bellová, autorka oceňovaného románu Jezero z roku 2016, publikuje v posledních letech prózy s ambicí být dobrou literaturou i úspěšným čtivem zároveň. Její nejnovější román Neviditelný muž je pak jakousi esencí poetiky jejích posledních děl: šikovně a zkušeně tu mísí schémata mainstreamové četby pro ženy s originálním fiktivním prostorem i společensky naléhavými tématy.
Příběh rozhlasové redaktorky Emilie a její rodiny postavila na dvou prostupujících se liniích. První, současná linka, začíná líčením klasického životního „srabu“ ženy dostávající se do středních let: manžel odchází za milenkou, vidina dítěte se vzdaluje, práce je náročná a neoceňovaná, matka nekomunikuje a žije v psychiatrické léčebně. Svižné vyprávění vedené hovorovým jazykem a v přítomném čase se zpočátku tváří jako standardní román pro ženy, jehož úspěch tkví v popisu běžných trablů a pocitů svých čtenářek.
Současná rovina příběhu je vzápětí prokládána kapitolami, které se vracejí do dob připomínajících 19. století, do odlehlých vesnic a městeček, kde mnozí ještě neznají splachovací záchod, nevěsty pod dohledem matek čekají na domluvené svatby a muži jsou pořád ještě muži – dříči, hrdiny i fanfaróny. Ženám se tu „chvěje chřípí touhou“ a „vrtí hlavinkami“, muži jsou „statní jako býci“, mají „mohutné plece a silné paže“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
