Dvacátého prvního června 2016 bylo již solidní letní horko. V jednacím sále Poslanecké sněmovny ale klimatizace vytvářela snesitelné prostředí. Pevný zvyk mít oblek, tehdy i kravatu, byl povinností. Schylovalo se k bouři, protože po mnoha jednacích dnech měla sněmovna v programu finální hlasování o zákazu kouření v restauracích. Padaly argumenty těžkého kalibru o omezování občanské svobody i právech majitelů restaurací rozhodovat o svém podnikání.
Katastrofická projekce hovořila o pravděpodobných bankrotech a zhavarování celého sektoru stravování i komunitního života v malých obcích, kde je hospoda páteří sousedského života. Tabákoví lobbisté se proplétali předsálím i útrobami parlamentu. Nervozita se dala krájet. Poslaneckou sněmovnou zase jednou kráčela celá epocha, jejíž začátek se datuje na konec 19. století, odkdy strojová výroba chrlí v papíru balené cigarety a kouření se stalo masovým jevem.
Po více než sto letech se blížil její konec na veřejnosti. Výsledný poměr hlasů 80 : 42, přičemž 53 se zdrželo, solidně dokumentuje, jak rozpolcený postoj k restrikci kuřáků u nás byl i v době, kdy stejný krok již prosadily tabákové ráje jako Itálie, Francie nebo Španělsko. Od konce května 2017 se mezi ně řadí i Česko. S odstupem pár let je zajímavý pohled na relevanci tehdejších argumentů a předpovědí. Sektor restaurací a barů nezmizel ani nezbankrotoval. Naopak zaznamenal rozkvět, expandovaly obědy i večeře rodin s dětmi, ale i dámské společnosti. Ubylo poloprázdných zakouřených hospod s mizernou obsluhou, nevábným vzhledem i ovzduším. Konkurence se otočila ke kvalitě a pohostinnosti.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
