Jak se stal z Nezvala klobásník

Na pultech knihkupectví se momentálně nepřehlédnutelně vyjímá dílo novinářky Krystyny Wanatowiczové s titulem Nezval. Básník a jeho syn. Knihu vydalo nakladatelství Kodudek, má skoro osm set stran a na její obálce pózuje básník s nevlastním synem Robertem. Obálka tlustého špalku má zelenou barvu. Stejnou, jakou měl inkoust, kterým psal Vítězslav Nezval (1900–1958) své verše i dopisy, což byl zvyk umělců oddaných surrealismu. Nezval měl ale ještě jednu, rovněž bezmála celoživotní lásku: komunismus. Proto je kniha, graficky důvtipně zpracovaná mužem její autorky Pavlem Hájkem ze studia Marná sláva, vybavená vedle zelené textilní záložky ještě druhou, rudou.

Dvě šňůrky se při čtení hodí. Wanatowiczová během několikaletých příprav knihy prošla pozůstalosti obou Nezvalů, spoustu archivů včetně policejního a vyzpovídala desítky lidí, kteří měli k příběhu jedné z nejkontroverznějších postav našich kulturních dějin co říct. Text obsahuje přes 1600 číselných odkazů, které v závěru knihy na ploše víc než sta stran prozrazují, odkud zdroje cituje. Je dobré se na ně během čtení průběžně dívat – o to víc člověk ocení úctyhodnou práci, kterou má autorka za sebou.