Příběh o pokroku musíme vyprávět jinak

Při vyhlašování Nobelových cen se laická veřejnost zhusta setkává se jmény, která často nezná. Výjimkou bývají literáti, ale letos se to týkalo i držitelů cen za ekonomii, jimiž byli Daron Acemoglu, Simon Johnson a James Robinson působící ve Spojených státech, a to za výzkum vlivu institucí na prosperitu. 

Zejména první jmenovaný patří k nejcitovanějším ekonomům 21. století a spolu s Robinsonem napsal dva fundované, na výzkumech založené a zároveň čtivé tituly. V knize Proč státy selhávají popisují, že pro prosperitu nejsou nejdůležitější neměnné podmínky jako podnebí či geografie, ale politické a ekonomické instituce. V následujícím Úzkém koridoru pak zdůrazňují nutnost neustálého vyjednávání mezi byrokratickým státem a společností. 

Právě v době nobelovské sezony se česky příhodně objevil další „navazující“ titul Moc a pokrok. Tisíciletý zápas o moc a prosperitu. Kniha, kterou tentokrát sepsal Acemoglu s Johnsonem, loni po vydání originálu získala nadšené recenze. Zabývají se v ní tím, jak se v minulosti (ne)dařilo rozdělovat zisk plynoucí z nových technologií a jaké ponaučení z toho může plynout pro dnešek.