Česká Ves, sedm týdnů poté: Zima tady bude drsná

Bělá je v průvodcích označována slovem „říčka“ a dnes jako říčka skutečně vypadá. Mírný, průzračný tok při své cestě korytem po kamenech obcí Česká Ves příjemně zurčí do zpěvu ptáků, podzimní slunce se odráží na hladině, z kopců Jeseníků kolem stoupá k nebi pára, a když člověk nikam neotáčí hlavou, zažívá poklidný idylický okamžik. Když ale hlavou pohne a rozhlédne se, vrací se reálie staré přesně sedm týdnů: říčka, která na počátku listopadu připomíná předoucí kotě, se tu tehdy změnila na smečku divokých šelem a její běsnění je znát ještě dnes.

Strhané břehy i s příjezdovými cestami, prázdná místa, kde stávaly domy, které v září „veletok Bělá“ strhl do svých vln, další domy napůl děravé a podepřené bedněním v naději na záchranu, daleko od dnešního břehu vykousané díry v cestách i chodnících, ve vodě napadané potrubí a kusy silnice, kolem vody hromady hlíny a kamení. Procházku vesnicí provází všudypřítomný ruch vysoušečů, které i dnes vysoušejí v domech vlhkost dosahující stále 60 procent. A mezi tím vším pobíhá obcí devět lidí, kteří mají obnovu České Vsi po ničivé zářijové povodni na starost.

U vody to zmrzne