Byl Bedřich Smetana lepší milenec, nebo skladatel?

Jste moje múza. Česká hudba vám bude vděčná,“ pronáší v novém životopisném filmu České televize skladatel Bedřich Smetana, když předchozí milenku střídá v jeho posteli další. A múz má umělec velkého ega opravdu hodně. Jeho sukničkářství, které mu podle scénáře stále méně trpí žena Betty, je ve snímku nazvaném Smetana důležitější motiv než jeho hudba. Minulý týden uvedený film vznikl k letošnímu dvoustému výročí narození „otce české hudby“. A jako vždy, když se filmaři pustí do života známých postav, vyvolal i film Marka Najbrta debatu, jak je ukazovat a co o nich vlastně vyprávět. 

Potvrzení trendu

Není nutné řešit, zda mají tvůrci právo na licenci – tedy vybírat si ze života, něco vypustit pro dramatický efekt, něco přidat, slepé místo vyplnit fabulací či postavu podat současnou optikou a přiblížit ji publiku. Mají. Byť se to řadě historiků a historiček nemusí vždy líbit. Stejně jako to, že lidé z 19. století mluví, jako byste se s nimi dali do řeči v metru. Vytýkání historických nepřesností a nerespektování faktů necháme jiným. Smetana ale potvrdil trend, jak tuzemští tvůrci k historickým figurám v poslední době často přistupují: rádi připomínají, že měli sex, fyzické tělo, jež je zrazovalo, nebo je rovnou ukážou v rouše Adamově. 

Polidšťování velkých dějin, tedy i jejich účastníků a účastnic ve filmech a seriálech, je obecný mezinárodní trend. Často je to prostě cesta, jak vyprávět o někom notoricky známém jinak. Podívat se do soukromí. Tahle perspektiva je přitažlivá a skýtá nosný materiál: vztahy, emoce, propady, psychiku. V Česku však tenhle trend podle všeho nabírá přece jen lokální a „pudovější“ mutaci, která možná souvisí ještě s něčím jiným. S tím, jak s národními postavami nakládaly předchozí režimy ve službách těm či oněm ideálům a idejím. 

Politické reprezentaci samostatného Československa posloužil Smetana, který se podílel na rozvoji české kultury a emancipaci národa, jako symbol vlastenectví i vymezování se vůči Rakousku-Uhersku. Oslavy stého výročí narození v roce 1924 upevnily Smetanův kult národního skladatele. Patřil do panteonu autorit, jež pomáhaly upevňovat „češství“. Byla to právě Smetanova Má vlast, po níž se sáhlo, když bylo třeba vlastenecké gesto po vzniku protektorátu. Koncert z Národního divadla vysílal do domácností rozhlas.