Už mám dost pocitu zimy

Když jí v roce 2016 byla udělena Mezinárodní Man Bookerova cena za Vegetariánku, pokoušela se slávě vyhýbat. Na pozvání k cestám do zahraničí nereagovala a rozhovory dávala sporadicky. A zřejmě u toho hodlá zůstat i poté, co minulý čtvrtek dostala krátce před svými padesátými čtvrtými narozeninami Nobelovu cenu za literaturu jako první autor či autorka z Jižní Koreje. „Dám si čaj se svým synem a budu tiše slavit,“ prohlásila váhavě nenápadná introvertka Han Kang do telefonu krátce po vyhlášení na otázku, jak ocenění oslaví.

Předseda Nobelova výboru pro literaturu Anders Olsson ji při vyhlášení jménem akademie ocenil za „schopnost fyzického vcítění se do zranitelných, často ženských životů“. Zároveň se zachycením duševní a fyzické trýzně jednotlivce se spisovatelka ve své tvorbě vyrovnává s traumaty tamní historie a neviditelnými, a přesto tuhými společenskými pravidly. Podle členky výboru Anny-Karin Palm píše intenzivní lyrickou prózu, která je něžná i krutá a někdy lehce surrealistická. A podle akademie svým stylem inovuje prozaické umění.

Ocenění pro Han Kang mimochodem také poodkrývá aspekty literárních Nobelových cen zejména u neevropských adeptů a laureátů. V roce 2018 byly její nobelovské šance poměrně vysoké v souvislosti s románem Kde kvete tráva, jehož načasování nemohlo být lepší – byl o něj obrovský zájem, protože byl přeložen do angličtiny záhy po ocenění Vegetariánky. Letos naopak jméno v seznamech potenciálních laureátů vůbec nefigurovalo. Její zatím poslední kniha Neloučím se navždy totiž ještě nebyla přeložena do angličtiny. Z evropských jazyků vyšla francouzsky, nizozemsky, polsky – a letos v březnu pak švédsky, což zřejmě v rozhodování akademie sehrálo roli.